MichaelJacksonweb.cz

Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever!

Encyklopedie » Rozhovory » Ebony Jet 2007

Ebony Jet 2007

Rozhovor pro časopis Ebony Jet, listopad 2007

Rozhovor na počest 25. výročí Thrilleru


Jak to vlastně celé začalo?

Motown připravoval film Čaroděj ze země Oz  a Quincy Jones byl muž, který tam dělal muziku. Už jsem o něm předtím slyšel, protože můj otec kupoval jazzová alba a Quincy dělal jazzovou muziku. Během natáčení toho filmu jsme se docela sblížili. Pomohl mi porozumět různým věcem, byl pro mě jako otec. Po tom natáčení jsem mu zavolal, a víte, byl jsem strašně ostýchavý, hlavně tenkrát – někdy jsem se ani nedíval na lidi, když se mnou mluvili. Nedělám si legraci. Řekl jsem mu, že chci udělat album. Zeptal jsem se, jestli zná někoho, kdo by ho mohl produkovat. On se chvíli zamyslel a řekl – proč to nenecháš udělat mě?  A já se sám sebe zeptal, jakto, že jsem na to nepřišel sám? Možná proto, že on byl pro mě něco jako otec,. Takže když to řekl, já se zmohl jen na: „Wow, to by bylo skvělé!“. Na práci s Quincym je dobré to, že vás nechá dělat co chcete. Nemluví vám do toho.  Pak se k nám přidal ještě Rod Temperton, který přijel z Německa, a který přišel na melodii písně Rock with you. Kdykoliv Rod něco navrhl, já jsem něco navrhl. Byl to takový malý přátelský souboj. Moc rád takhle pracuji. Někde jsem četl, že když Walt Disney dělal film Bambi, postavil doprostřed pokoje malou figurku jelena a nechal animátory, aby se předháněli ve stylu kreslení. Kdokoliv vymyslel nějaký zajímavý efekt, toho Walt vybral. Takže kdykoliv Rod s něčím přišel, já jsem taky něco navrhl a tak to pořád pokračovalo. Vyrobili jsme to skvělé album.


Po Off the wall, na jaře roku 1982 jsi šel zpět do studia, abys začal nahrávat Thriller.

Z Off the wall jsme měli čtyři n. 1 hity – Don´t stop till you get enough, Rock with you, She´s out of my life a Working day and night a byli jsme nominováni na Grammy. Mě to ale nestačilo, chtěl jsem dělat více, dokázat více, dát do toho celou duši.

 
Byla to pro tebe doba změn?

Kompletní. Odmalička jsem studoval kompozice písní, třeba Čajkovského, který mě hodně ovlivnil. Pokud se podíváte na desku jako Louskáček, každá píseň je hit, každá z nich. Začal jsem si říkat – proč by takové nemohlo být i popové album? Lidé dělali alba, kde byl jeden hit a ostatní jen béčkové písně. Říkali jim prostě „písně z alba“ a jí si říkal – proč by každá píseň z alba neměla být hit? To byl můj cíl pro další album. To byl ten nápad. Pracoval jsem na tom hodně těžce.


Takže ten kreativní proces byl plánovaný nebo jsi ho nechal jen tak plynout….

Byl úmyslný. I přesto, že to přišlo samo od sebe. Jak se jednou dostaví tvořivost, začnou se dít zázraky.  A podílet se na tom s těmi skvělými lidmi bylo úžasné.

Quincy mě nazývá Smelly (překlad: páchnoucí) a Steven Spielberg taky. Tenkrát jsem vůbec nemluvil sprostě. Dnes se někdy neudržím, ale tenkrát jsem ze sebe nevypustil jediné sprosté slovo, takže jsem říkal – to je ale páchnoucí song, když jsem myslel, že je nějaká píseň naprosto skvělá a dokonalá. A od té doby se to se mnou veze.

Ale ano, práce s Quincym byla úžasná. Nechá vás pracovat a dělat své věci a promluví, pokud má opravdu co říci a dodá do hudby nový element. Slyší skoro neslyšitelné věci. Třeba do Billie Jean jsmě měli dodat jednu basovou linku, zároveň melodii a celou kompozici. A on přidá vždycky něco navíc…. Pracovali jsme na nějaké písni a pak jsme jeli k němu, kde jsme si ji poslechli. A on mi vždycky říkal: „Smelly, nechej tu píseň, aby k tobě mluvila. Pokud ta píseň ještě něco potřebuje, tak ti to řekne.“ Naučil jsem se na to takto pohlížet. Abyste byli dobří spisovatelé, nemusíte se orientovat jen na dokonalé psaní. Musíte tomu dodat něco navíc. Nechat Boha vstoupit. Když napíše něco, o čem vím, že je správné, kleknu si a děkuji Bohu.

 
Kdy naposledy ses takto cítil?

Nedávno. Stále píšu. Když cítíš, že je něco správně, je to jako těhotenství – dojme tě to, cítíš, že z tebe chce něco ven – a pak se to stane! Je to jako exploze něčeho krásného, je to vesmír, ve kterém se můžete procházet s 12 notami.

(Michael teď poslouchá rannou verzi Billie Jean na iPhone)

Když tvořím nějakou píseň,  dělám vždy hrubou verzi, abych si mohl poslechnout refrén. Když se mi líbí píseň už v této fázi, vím, že bude fungovat. Dělám to samé u každé písně. Melodie je nejdůležitější. Pokud se mě osobně melodie líbí, přejdu k dalšímu kroku. Když se podíváte na píseň Billie Jean, ta basová linka je v té písni hlavní, je jako hlavní postava díla. Když tvoříte  4 hlavní basové linky, je to jako byste měli 4 postavy. Je to hodně práce.


Další velký moment bylo vystoupení Motown 25…

Když jsem dával dohromady píseň Beat it, z nějakého důvodu jsem byl ve studiích v Motownu, i když jsem tu společnost už dávno předtím opustil. Berry Gordy za mnou přišel a zeptal se mě, jestli bych se nezúčastnil show a já mu řekl ne. Prostě ne. Soustředil jsem se na Thriller a na práci. Berry mě ale pořád žádal, a tak jsem mu řekl, že to udělám jen tehdy, nechají-li mě zahrát i píseň, která není z Motownu. On se zeptal – a jakou? A já na to – Billie Jean. A on souhlasil. Takže jsem šel připravit show, vybral písně a medley, které jsme dělali s bratry. A nejen to, soustředil jsem se i na práci s kamerou a úhly, jakými nás budou zabírat.  Řídím všechno co dělám. Vždy mám 5, 6 kamer. Jakékoliv vystoupení, které dělám, musí být správně zabrané. Pokud není, lidé to neuvidí. Je to to nejsobečtější médium. Filmuješ jen to, co chceš, aby lidé viděli, kdy by to měli vidět a jakým způsobem. Tvoříš celý ten dojem, který pak dále prezentuješ. Já vím, co chci vidět. Vím, co chci dát publiku. Chci zachytit emoce takové, jaké opravdu byly.

 
Jak dlouho jste vytvářeli všechno toto?

Odmalička s mými bratry. Když jsem byl malý, otec mi říkával: „Ukaž jim, Michaeli. Ukaž jim to!“
 

Bratři nikdy nežárlili?

Nikdy to nedali najevo, ale muselo to pro ně být těžké.  Já nikdy nedostal během zkoušky nebo natáčení (směje se), ale potom šlo do tuhého. Můj otec s námi zkoušel s opaskem v ruce. Nemohli jste si dovolit udělat chybu. Můj otec byl génius, co se týče všeho toho, co nás naučil – jak pracovat s obecenstvem, jak předcházet věcem, nikdy nedat najevo před obecenstvem, že trpíte. Na tohle byl opravdu odborník.

 
Tehdy ses naučil, že je potřeba zabývat se i věcmi kolem muziky, ne jen muzikou samotnou?

Jistě. Hodně jsem se toho od mého otce naučil. Jako mladý měl kapelu jménem Falcons. Chodili k nám a hráli spolu. Černoši tohle dělají – ostaví nábytek, pustí hudbu a tancuje se. Tohle jsem měl opravdu rád.


Dělají to i tvoje děti?

Někdy jen pro mě, ale jinak se stydí.


Jak těžké bylo pro tebe dostat se na MTV, když tehdy MTV nehrála černé umělce?

Řekli, že černochy nehrajou a to mi zlomilo srdce, ale zároveň jsem si řekl, že bych s tím měl něco udělat. Nemám rád, když mě lidi ignorují. Nejdřív řekli, že Billie Jean nebudou hrát, ale když ji konečně zahráli, začali lámat rekordy a prosili o cokoliv, co jim můžeme poskytnout. Pak přišel Prince a dveře se otevřely i pro jiné umělce. Mnohokrát za mnou pak přišli a říkali: „Michaeli, kdybys tu nebyl ty, nebyla by tu MTV.“ Tehdy to ale neslyšeli a nevěděli. Já chci věřit tomu, že to nebyla zlomyslnost. (směje se)

 
Ano, to byl opravdu počátek moderních videoklipů.

Když jsme se koukali na MTV, můj bratr Jackie řekl – a to nikdy nezapomenu – Michaeli, musíš se podívat na tuhle stanici. To je ten nejlepší nápad, muzika 24 hodin v kuse. Koukali jsme na to a já si říkal, že by bylo fajn tomu dodat i nějakou zábavu, příběh, více tance… Mělo by to mít příběh – začátek, prostředek a konec, takže by se mohli lidé těšit na to, co přijde. Tehdy jsem začal experimentovat s písněmi Thriller, The way you make me feel, Bad a Smooth criminal.

 
Co si myslíš o hudbě, která se hraje dnes?

Je na křižovatce a děje se hodně změn. Lidé jsou zmatení a čekají, co se stane. Jak se bude distribuovat a prodávat muzika. Internet to všechno změnil, protože je tak mocný. Celý svět sedí u počítače. Odpovědí na to by měla být prostě skvělá muzika. Lidé ji pořád hledají. Není to žádná hudební revoluce, ale jakmile se objeví dobrá hudba, lidé ji chtějí a udělají pro to hodně. Před Thrillerem to bylo to samé. Cokoliv se stane, stane se.


Kdo tě zaujal?

Zpěvák Ne-Yo, ale ten má v sobě i kousek mne. To se mi na něm líbí. Můžu říci, že je to chlapík, který rozumí psaní hudby…

 
Pracuješ s těmito mladými umělci?

Jistě. Pokud slyším dobrou písničku, nezajímá mě, jestli ji dodal pošťák nebo uklizečka. Ty nejúžasnější nápady chodí od normálních lidí, kteří prostě jen podotknou – proč neuděláš tohle a tohle. Chris Brown je skvělý, Akon taky.

Já osobně chci dělat hudbu, která inspiruje další generace. Chci, aby se s tím, co vytvořím, dále pracovalo. Už Michelangelo říkal, že tvořitel odejde, ale jeho dílo tu zůstane.

 
Jaké je to vědět, že jsi změnil historii. Přemýšlíš nad tím?

Hodně nad tím přemýšlím. Jsem pyšný na to, že jsem pomohl otevřít různé dveře. Všechna ta turné, cestování po světě – vidíte, jaký vliv hudba má. Když se rozhlédnete z pódia na stadion, kam až dohlédnete vidíte lidi  Je to ten nejnádhernější pocit, ale přichází s bolestí. Stojí za tím hodně bolesti.


Jakto?

Když jste na vrcholu, lidé se vás snaží sesadit, jdou po vás. Ale já se cítím vděčný za všechny mé úspěchy, všechny ty první příčky, velké alba – jsem vděčný. Jsem ten stejný člověk, který seděl u nás na gauči a poslouchal otce pískat si na hudbu Raye Charlese.  Moje matka mě budila i ve 3 ráno, abych viděl Jamese Browna v televizi. Koukal jsem a říkal jsem si, že právě tohle chci dělat.

 
Co teď můžeme očekávat od Michaela Jacksona?

Hodně píšu a jsem skoro celé dny ve studiu. Když tenkrát přišel do módy rap, říkal jsem si, že je fajn, že má i nějakou melodii, protože ne všichni mluví anglicky (směje se) Když máte melodii, nejste limitováni jazykem, každý si ji může notovat, ať je z Francie nebo Dálného východu.

 
Je ti skoro 50 let. Myslíš, že tohle budeš dělat i v 80 letech?

Ne. Nechci jít ve stejných stopách jako James Brown nebo Jackie Wilson. Přál bych si, aby tehdy James zpomalil, relaxoval. Asi by tu ještě byl mezi námi.

 
Pojedeš zase na turné?

Dlouhé turné mě už nezajímají. Ale co mám na turné rád je, že  zlepšuje vaše dovednosti. Jako herci na Broadwayi se neustále svou prací zlepšují. Trvá mnoho let, než se z člověka stane skvělý umělec. Léta. Nemůžete kohokoliv postavit doprostřed pódia a očekávat výkon. Je to ve vašem sebemenším pohybu, jak hýbete rukou, jak přistupujete k mikrofonu – a diváci to ví.

Stevie Wonder je můj hudební učitel. Musím ho tu zmínit. Říkal jsem si tehdy, že chci více psát. Pozoroval jsem zkušenější lidi při psaní písní. Když jsem byl s Jackson 5, vždycky nám napsali píseň a chtěli, abychom přijeli a zkusili ji. Já z toho byl zklamaný, protože to byla už hotová věc a já chtěl vidět, jak ji tvoří. Chtěl jsem to zažít. Takže Stevie Wonder mě nechal tomu nahlédnout. Byl jsem jako moucha na zdi. Byl jsem u toho, když vznikly Songs in the key of life. Seděl jsem s Marvinem Gayem a jen…. A tohle byli lidé, kteří k nám chodili na návštěvu a hráli basketbal s mými bratry celý víkend. Vždycky jsme měli takové lidi kolem sebe. Takže, pokud můžete být u vniku písně od úplného začátku, je to perfektní.


Pochybuješ se po celém světě. Jak dnes vidíš svět?

Znepokojuje mě globální oteplování. Věděl jsem, že to přijde a doufal jsem, že si to lidé uvědomí dříve. Ale nikdy není pozdě. Je to jako ujíždějící vlak. Pokud se nezastavíme, už nikdy to nezískáme zpět. Musíme jednat teď. To jsem se snažil říci ve svých písních, jako Earth song nebo We are the world. Vzbudit povědomí o těhle věcech. Přál bych si, aby lidé lépe poslouchali.


Co si myslíš o následujících prezidentských volbách? Hilary nebo Barack?

Abych řekl pravdu, vůbec to nesleduji. Vyrůstal jsem tak. Učili mě, že člověk nemůže změnit chod světa. Ani oni to nedokážou. Je to něco, co nás přerůstá. Nemáme kontrolu nad zemí – může se třást. Nemáme kontrolu nad oceány – můžou přijít tsunami. Nemáme kontrolu nad nebem a bouřkami. Všichni jsme v Božích rukách a měli bychom si to uvědomit. Chtěl bych, aby lidé více dělali pro děti. Pomáhali. To by bylo skvělé, ne?


Když mluvíš o dětech, ty sám jsi otec. Jak se liší Michael od toho Michaela před 25 lety?

Tamten Michael je pravděpodobně úplně stejný jako ten Michael dnes. Chtěl jsem nejdřív dosáhnout určitých úspěchů, ale vždycky mě poháněla myšlenka, že chci mít rodinu a děti. Užívám si to.

 
Jak reaguješ na všechny ty věci, které o tobě píší v tisku? Jak se cítíš?

Vůbec tomu nevěnuji pozornost. Obvykle se to vůbec nezakládá na skutečnosti. Je to mýtus. Ten chlapík, ke kterému se nedostanete. Každé sousedství má takového člověka. Když ho nepoznáte, začnete si vymýšlet. Lidé jsou někdy šílení.

Já chci jen dělat skvělou muziku. Poté, co jsem tehdy odehrál Motown 25, stala se jedna věc, na kterou nikdy nezapomenu. Byl tam Marvin Gaye a Temptations a Smokey Robinson, taky mí bratři a všichni mě objímali, líbali. Richard Pryor ke mně přišel a tiše mi řekl do ucha: „To bylo to nejúžasnější představení, které jsem kdy viděl“. To byla moje odměna. Všechny ty lidi jsem jako malý poslouchal a byly to moje vzory, a ti samí lidé mě teď obdivovali.  Na další den mi volal Fred Astaire a řekl mi: „Včera jsem se na tebe díval, nahrál jsem si to a dneska ráno jsem na to zase koukal. Sakra, ty se ale umíš hýbat!“ Kdykoliv jsem pak Freda viděl, dělal takový pohyb prsty na ruce jako při moonwalku. Víš, já si pamatuju jasně, jak jsem po tom představení byl nešťastný a nespokojený, protože jsem nezatančil tak, jak jsem chtěl. Bylo tam jedno malé židovské dítě v krásném obleku, koukalo na mě a zeptalo se: „Kdo tě to naučil?“  (směje se). A já řekl: „Bůh… a taky hodně nacvičování."
 

Osnova encyklopedie

Zajímavosti

Co možná nevíte:
Na oslavě narozenin Nelsona Mandely Michael vzal fotoaparát jednomu z paparazzi a dělal si z něho legraci.

Co možná nevíte:
V bookletu singlu Remember the time je napsáno, že tato píseň je věnovaná Dianě Ross.

Kdo je Deepak Chopra, kterému je věnovaná kniha "Tanec jako sen"?
Deepak Chopra je doktor, zakladatel Americké asociace ayurvedické medicíny. Napsal mnoho publikací a knih o zdraví. Michael nikdy nevysvětlil, jaký vztah k tomuto muži má.

Co možná nevíte:
Na svatbě Elizabeth Taylor v Neverladu Michael osobně vykázal paparazziho, který skočil padákem přímo doprostřed fontánky v Neverlandu.

Je pravda, že byl Michael v dětství týrán svým otcem?
Ano, jak fyzicky, tak psychicky. V posledních letech jeho života se zdálo, že Michael svému otci do jisté míry odpustil. I když připustil, že ho otec týral, měl ho rád. Je ale zvláštní, že Michael svému otci říkal od dětství jménem (Joseph), nevolal na něj "tati".

© 2011 Michaeljacksonweb.cz, Michaeljacksonweb.sk
všechna práva vyhrazena | Redakce webu
Kopírování textu z tohoto webu je bez souhlasu autora vysloveně zakázáno.

Naše projekty: encyklopedie Simpsonovi | Kyanid a Štěstí | Trololol.cz Meme komiksy | seriál The Simpsons | seriál Simpsonovi | Jacksonpedie.cz | Jacksonpedia.sk | Kingofpop.cz | Kingofpop.sk
Obrázkové vtipy a meme komiksy na Trololol.cz
Naprogramoval: Pavel Hodoval, návrh a design webu: David Marák
Doporučujeme: Magaziny.cz

Michael Jackson web - největší komunitní web o Michaelovi Jacksonovi v ČR a na Slovensku. Novinky, Fotky, informace v encyklopedii, k tomu texty písní a mnoho dalšího!