MichaelJacksonweb.cz

Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever!

Encyklopedie » Fans reportáže kolem Michaela Jacksona » Taraborelli 1978

Taraborelli 1978

J. Randy Taborrelli, 22.8. 1978

Když jsme já a John Whyman, fotograf, prudce zastavili před zlověstě vyhlížející černou branou z tepaného železa u Hayvenhurstu 4641, Jacksonovic nemovitosti, byla otevřená, přesto Whyman zmáčknul bzučák. Slyšeli jsme o zlých hlídacích psech a nechtěli nic riskovat. Zdálo se, že se zřetelně viditelná elektronická kamera namontovaná na 15 stop vysokém sloupu přiblížila pro bližší záběr. Naše postavy, jak jsme se později dozvěděli, byly promítnuty na uzavřeném okruhu TV obrazovky v Jacksonovic kuchyni. "Můžete vejít", řekl neznámý mužský hlas.

Zastavili jsme na kruhové příjezdové cestě, stanovišti automobilů značky Cadilak, Rolls Royc, Mercedes Benz, Datsun 240Z a Pantara. Tři zuřiví hlídací psi zavřeni na konci silnice skákali přes drátěný plot. Jejich divoký štěkot kontrastoval s chraptivým křikem tří velkých pávů - jeden z nich, zcela bílý byl zavřen hned vedle. Zvuk, který pávi vydávali připomínal něco mezi dětským vzlykotem a kočičím nářkem. Rozhodli jsme se počkat v autě.

Když jsem se rozhlížel kolem, všimnul jsem si na zakázku vyrobené značky, Jackson 5 Boulevard, umístěné na kmenu sousedního stromu. Nalevo stálo basketbalové hřiště. Pohlédl jsem na dvoupatrový dům a všimnul si 4 bezvýrazných tváří dívajících se na nás z mnoha oken. Michael, LaToya, Randy a jejich matka, Katherine, byli nalepeni na okenní tabule, jako kdyby byli vězni v izolaci.

Zdálo se, že nás nikdo nehodlal osvobodit, takže jsme využili šance, vylezli z auta a přišli před hlavní dveře. Zazvonil jsem. Otevřela 22-letá LaToya, oblečená v tennisovém dresu. Když se za chvíli na to dostavil Michael, omluvila se, vyšla na silnici, nasedla do sportovního červeného Mercedesu s odklápěcí střechou a "odfrčela".

"Těší mě, že jste to zvládli," řekl Michael, když jsme si potřásli rukou.

Měl na sobě žluté tričko Jaws, černé jeansy a safari klobouk pod kterým se vlnil jeho afro účes. Byl bos a zdál se mi příšerně hubený. Mluvil zvláštním šepotem, který se zdál být ještě tišší než minulý týden, kdy jsme spolu naposled hovořili. Přesně za týden slavil dvacáté narozeniny.

Michael nás skrze dům zavedl do obývacího pokoje. Obrovský žluto-zelený papoušek seděl na bidélku, za oknem na římse a pojídal buráky. Červeno-modro-žlutý kakadu nás pozorně sledoval skrze další okno. Když jsme se posadili vydal uši trhající skřek. Náhle jsem se cítil jako v Zoo.

"Jak to, že jsi svým hostům nenabídl limonádu?" Zeptala se Katherine svého syna, když vešla do pokoje. Nemohl jsem nezaregistrovat, že se pohybovala s nepatrným kulháním, což byl následek obrny, kterou prodělala jako dítě. V jistých chvílích byl handicap zřetelnější.

"Oh, promiňte," zamumlal Michael. Rychle odběhl do kuchyně a dal mi tak příležitost popovídat si s jeho 49-letou matkou zatímco fotograf dával dohromady své vybavení.

Dům, ve kterém žili od roku 1971, byl kombinací nevýrazné žluté, světle zelené a bílé, odrazem vřelé Kathrininy osobnosti. Byla přátelská a vyzařovala z ní laskavost. Řekla mi, že byla pověřena zařízením domu. Zmínila, že Michaelovým oblíbeným jídlem je horký jablečný štrůdl a sladké bramborové koláče.

"V současné době ho ovšem nedokážu přinutit, aby jedl. Pořád se snažím," řekla, krčíc rameny. "Stále mám za to, že bude jíst, až dostane hlad, ale on nikdy hlad nemívá. Všimnul jste si, jak je hubený? Trápí mě to."

Pohlédl jsem kolem na honosné zařízení. "Poslední léta byla jistě dobrá," řekl jsem Katherine. "Možná nejlepší ve vašem životě?"

"Ne tak docela," odpověděla zamyšleně. "Nejlepší léta jsem zažila, když byly Michalovi tři a já s ním zpívávala lidové písničky. Vždycky jsem chtěla být country hvězdou, ale kdo kdy v té době slyšel o černé country star? Nicméně, chlapci měli jednu ložnici, kde spali všichni pohromadě na troj-palandě. Dříve než šli spát, všichni jsme zpívali. Byli jsme tak šťastní. Vzdala bych se všeho, co teď máme pro jeden z těchto dnů, kdy bylo vše tak snazší. Když jsme poprvé přijeli do Kalifornie, už si ani nepamatuji, kolikrát jsem řekla, "Přála bych si, aby byli věci takové jako v Gary." Ale nic už nebylo stejné," dodala smutně. "Teď se vše změnilo."

Michael přišel zpět do pokoje pohrávajíc si se dvěmi sklenicemi limonády. Jednu předal mně, druhou fotografovi a potom se posadil na židli, v lotosové pozici. Katherine se omluvila.

Během našeho dvouhodinového rozhovoru se Michael podělil o své názory na spoustu věcí. "Nevím toho příliš o politice," připustil. "Nejspíš nic. Někdo mi nedávno řekl, že byl Gerald Ford prezidentem."

Hlasitě se zasmál, což dělal často; to odpoledne byl v dobré náladě, vůbec nebyl tou plachou, samotářskou superstar, kterou se stal za několik let. Smál jsem se s ním, jelikož jsem si byl jist, že šlo o vtip, ale nešlo. Mluvil vážně.

"Pamatuju si, když byl více-prezident," zamyšleně pokračoval. "Na to si vzpomínám. Ale prezident?" Bezmocně potřásl rameny. "To jsem nějak nezaregistroval."

Během několika příštích let se Michael stal dychtivým čtenářem a vyměňoval si názory na politiku s Jane Fondovou, ale tehdy byl Michael naivní, pokud šlo o současné dění. Ohromen touto extrémní izolací 20letého člověka, začal jsem pátrat hlouběji. "Jak se udržuješ v kontaktu se současným děním? Čteš noviny? Sleduješ televizi?"

"Sleduju kreslené filmy," odpověděl. "Miluju kreslené filmy". Jeho oči se rozzářily. "Mám moc rád Disneyho. Kouzelné království. Disneyland. Je to tak magické místo. Walt Disney byl snílek, stejně jako já. A své sny uskutečnil, jako já. Doufám."

"Ale co události současnosti?"

Michael se na mě bezvýrazně podíval, "Současné události?"

"Čteš noviny?" Opakoval jsem.

Zatřásl hlavou. "Ne. Víš, mám rád show business. Neustále poslouchám hudbu. Sleduju staré filmy. Filmy s Fredem Astairem, Genem Kellym, kterého mám rád a Sammym (Davisem). Sledoval bych je 24 hodin denně. To je to, co mám nejradši. Show business, chápete?"

Chvíli jsme si povídali o starých filmech, o jeho účinkování v Čarodějovi, filmu, který právě dotočil a ve kterém hrál strašáka. Zeptal jsem se, co viděl jako největší profesní výzvu.

"Splnit to, co ode mě očekává Joseph."

"Joseph? Kdo je Jospeh?" Uvažoval jsem.

"Můj otec, Joseph."

"Oslovuješ svého otce jménem?" Zeptal jsem se.

"Uh-huh." (souhlas)

"A splnit to, co od tebe očekává je profesní výzva?"

Michael zadumal nad mojí otázkou. "Ano, profesní výzva."

"A co osobní výzva?"

"Má profesní a osobní výzva je jedno a totéž," řekl neklidně. "Jednoduše chci bavit. Víte, když jsem byl ve druhé třídě, učitelka se mě zeptala, co bych si přál. Přál jsem si dům, mír na světě a být schopen bavit...můžeme mluvit o něčem jiném?

"Máš přátelé, kterým můžeš opravdu důvěřovat?"

Michael se kroutil. "Ne, ani ne. Mám pocit, že jsem celkem osamělý."

"A co Tatum O'Neal?" Uvažoval jsem.

Michael pokrčil rameny. "Je milá. Měla skutečně radost, když jsem získal roli v Čaroději. Ona a Ryan stáli po mém boku, pomáhali mi s textem a já jsem jim velmi zavázán. Zdá se mi, že mi Tatum rozumí. Naučí mě, jak řídit auto. Seznamuje mě s lidmi, známými, známými lidmi. Ale mým skutečným randěním jsou dívky, které tady stojí před branou. Chodím ven a podepisuju se jim, když to jde. Líbí se jim to. Stojí na jedné straně brány a já na druhé."

"Chceš tím říct, že je brána zavřená?" Zeptal jsem se.

"Oh, jasně. Samozřejmě."

"A nějací jiní přátelé?"

"No, mám jednoho přítele," řekl.. "Velmi drahého, blízkého přítele, kterému můžu svěřit svá nejhlubší, nejtemnější tajemství, protože ona to nikomu neprozradí, živé duši. Její jméno je...udělal dramatickou pauzu. "Slečna Diana Ross."

"Máš hluboká, temná tajemství Michaeli?"

Zasmál se, "Všichni mají hluboká, temná tajemství."

V tomto bodě se k Michaelovi přidali jeho bratři Jackie, Tito, Marlon a Randy.

Michael hovořil o úspěchu jejich skupiny u Motownu a fanatické hysterii, kterou přinesla jejich sláva, kterou Motown opatřil titulem "Jacksonmánie."

"Jednou se v obchodě s nahrávkami objevila asi tisícovka dětí," řekl tichým tónem. "Všichni se tlačili vpřed a rozbili okno. Velký kus okna spadl na jednu z dívek. A její hrdlo...udělal pauzu pro efekt, "zůstalo rozříznuté." Michael rychle ukazováčkem přejel po svém krku.

"Michaeli, nech toho. Je to hrubé," řekl jeho mladší bratr Randy.

Michael ignoroval Randyho a pokračoval ve své historce. "Prostě ji přeřízlo. Pamatuju, že krev byla všude. Bože, tolik krve. A ona šáhla po svém hrdle a krvácela a nikdo jí nevěnoval pozornost. Proč? Protože jsem tam byl já a oni chtěli můj podpis." Michael si povzdychl. "Přemýšlím, co se jí stalo."

"Pravděpodobně zemřela," zareptal Tito. Jackie se snažil potlačit smích.

Fanouškové jsou stejně tak prokletím jako požehnáním. "Máme tři hlídací psy. Jeden se jmenuje Heavy, druhý Black Girl a ten další jméno nemá," řekl Michael. "Musíme je mít" trval na svém. "Víš, jednou jedna žena přeskočila plot, dostala se dovnitř a usadila se tady. Přišli jsme domů, ona se na nás podívala a řekla?" Obrací se k Marlonovi o pomoc. "Co to řekla?"

"Řekla, "Jsem tady, protože mě poslal Bůh," odpověděl Marlon.

"Yeah, poslal jí Bůh," opakoval Michael.

Jackie se znovu smál. "Jasně, poslal jí Bůh, aby se posadila v Jacksonovic domě a čekala na nás, aby získala autograf a snad i společnou fotku. Byla na duchovní misi. Člověče, to je vtipné."

"A pak jednou se nějak podařilo dovnitř dostat celé rodině, prošli si celý dům, " pokračoval Michael. "Prohlíželi si všechny naše materiály, nacházeli naše nejsoukromější věci. A Janet tady byla, úplně sama. Bylo to strašidelné. A někdy se fanouškové ptají na divné otázky. Mají pocit, že nejste skuteční. Jednou se mě fanoušek přede všemi zeptal na hrozně trapnou věc. Řekl "Chodíš do koupelny? "Tolik jsem se styděl."

Uprostřed rozhovoru, se dobromyslné braterské popichování zvrtlo, když někdo přišel s tématem přezdívek.

"Mike má přezdívku," řekl Jackie. "Je vážně dobrá."

Michaelova smějící se tvář se náhle změnila ve smrtelně vážnou. "Opovaž se Jackie," varoval ho. Otočil se.

"Říkáme mu..."

"Prosím, kluci!" žadonil Michael.

"Velký nos," pokračoval Jackie, nehledě na Michaelovy rozpaky.

Bratři se smáli. Michaelova tvář byla jeden velký ruměnec.

"Yeah, Velký nos," opakoval Marlon, šklebíc se. "Říkáme mu Velký nos." Marlon se natáhl a šťouchnul žertovně do Michaela. "Co je, Velký nose?"

Ale Michael se nesmál. Zdálo se, že se uzavřel. Ostatní ho ignorovali a pokračovali v této hře dokud nevypadal, že se rozpláče. Po zbytek odpoledne již stěží promluvil.

"To není vtipné hoši," řekl Tito svým monotónním hlasem.

Když skončilo interview, šli jsme ven pořídit nějaké fotky ve slunné horké Kalifornii. Otec Joseph Jackson, mohutný, šest stop vysoký s mateřským znaménkem na tváři, tenkým knírkem a prstenem zdobeným diamantem velikosti kuličky, vešel pyšně si vykračujíc na dvorek. "Chlapci se fotit nebudou," řekl fotografovi Whymanovi.

"Ale pracovník propagace z Epicu nám řekl, abychom přišli vystrojeni na focení," protestoval Marlon.

"Možná můžeme pořídit pár snímku společně s vámi," nabídl Whyman a doufal, že Josepha obměkčí.

Joe zvážil nabídku. Zhluboka se nadechl a nadmul hrudník. "Pojďme se vyfotit hoši."

Po fotografickém sezení fotograf a Michael sešli k sousedním voliérám, kde se nacházeli velcí, barevní ptáci. Joseph Jackson přistoupil ke mně.

"Víte, mám svou teorii o vychovávání dětí," řekl náhle, ačkoliv jsem se ho na nic neptal. "Můj otec byl přísný. Byl to učitel a ke mně se choval, jako bych byl jedním z jeho studentů, ne jako k synovi. Nikdy jsem se od něj nedočkal zvláštního zacházení. A jsem tomu rád. Když jsem by malý, byl jsem přísně vychován a díky tomu jsem byl schopen dosáhnout mnoha věcí. A mé děti byly přísně vychovány a podívejte, čeho dosáhly. Myslím, že by se děti měli svých rodičů více bát. Je správné, když se vás trochu bojí. Je to dobré jak pro ně, tak pro rodiče. Pro tyto chlapce jsem udělal to nejlepší, nejlepší co jsem mohl."

"Zklamali vás někdy?" Zeptal jsem se.

Joe uvažoval nad otázkou. "Mnohokrát," řekl. Vezměte si Jermaina. Jermaine je s Berrym v Motownu namísto tady s námi. Dal přednost Berrymu. Víte, jaký to je pocit? Vážně to bolí. Přímo tady." Joe ukázal na levou stranu hrudníku svou sevřenou pěstí.

"Byl jsem zklamán i mnohokrát jindy," pokračoval. "Ale nemyslím si, že jsem někdy své chlapce nechal na holičkách. Kdyby ano, bylo by to pro ně velmi špatné. Snažíte se, jak nejlépe to jde, s výchovou dětí. Pomohlo, že se měli na co těšit."

Mí hoši měli vždy o zábavu postaráno a mě, abych je trénoval. A také hrají charakter posilující sporty jako fotbal a baseball," pronesl hrdě. "Řekli vám to? Jackie mohl být baseballovým hráčem, kdyby chtěl. Mezi těmi nejlepšími. Chicago White Sox. Všichni jsou ve sportu dobří. Až na Michaela. V životě nezvedl pálku." Usmál se Joe. "Nevěděl by, co s ní." Dobíráme si ho kvůli tomu, ale on se tím moc nebaví. Michael byl vždy velmi velmi citlivý.

Další věc, kterou byste měl vědět o Michaelovi," řekl Joe, je, že chtěl být bavičem od 4 let. A vždy chtěl být jedničkou. To je důvod, proč ho tolik štvou sporty, jeho bratři ho ve sportech pobijou a překonají. Ale v hudbě Michael ví, že je nejlepší. Nejlepší, opakoval Joe, pokyvujíc hlavou. "To je to, čím chtěl Michael vždy být. Jedničkou."

"A když mluvíme o Michaelovi, Marlon mi pověděl, co se stalo. Nenapíšete o té věci s Michaelovou přezdívkou, že ne?" zeptal se.

Řekl jsem mu, že si nejsem jist, jak s tím naložím.

Nelíbí se mu ta přezdívka, kterou mu dali. Mrzuté rty."

"Mrzuté rty? Řekli mi, že je jeho přezdívka Velký nos."

"Oh, ano," řekl Joe. "Ten kluk je tak háklivý na svůj nos. Zdá se vám na něm něco špatného?"

Zavrtěl jsem hlavou. "Ne, vůbec ne."

"Ani mně," řekl Joe. "Ale on o tom pořád mluví. Jeho zatracený nos. Vyhrožoval, že si ho dá upravit. Co s ním může dělat? Podíval se Joe zmateně. "Řekl jsem mu, že bych mu namlátil, kdyby si ho někdy dal upravit. Zasmál se. Nepotřebujete spravovat něco, co není zlomené. Jeho nos je skvělý. Vypadá jako můj."

Následně se Michael vrátil do obývacího pokoje, aby se podělil o pár posledních pohledů na život a kariéru. Jak jsme ho já a fotograf pozorovali, položil svou levou nohu přes pravé koleno a začal si roztržitě pohrávat s nehty na nohou.

"Když nejsem na pódiu, nejsem ten samý člověk. Jsem jiný," komentoval. "Zdá se mi, že jsem v jistém smyslu na pódiu závislý. Když se na něj nedostanu nějakou dobu mám "záchvaty" a opravu šílím. Začnu plakat a jednám divně a zcela pomateně. Nežertuju, opravdu je to tak. Začnu tančit po celém domě."

Začal mluvit rychle. "Je to jako kdybych přišel o část sama sama a musel ji získat zpět, protože pokud bych ji nezískal, nebyl bych kompletní. Takže musím tančit a zpívat, chápete? Mám takové nutkání. Pódium je jediné místo, kde se cítím uvolněně. Necítím se uvolněně mezi...," udělal pauzu a hledal správné slovo, "normálními lidmi. Ale když se dostanu na pódium, skutečně se otevřu a nemám žádné problémy. Nezáleží na ničem, co se děje v mém životě. Jsem tam nahoře, v pohodě a říkám si, "To je ono. To je domov. To je místo, kde přesně mám být, kde Bůh chtěl, abych byl." Na scéně jsem neomezený. Jsem jednička. Ale když jsem mimo pódium," pokrčil rameny, "Nejsem tak úplně..." znovu udělal pauzu a snažil se najít správné slovo. "Šťastný."

Dříve tohoto dne jsem vedl rozhovor se Sidnym Lumetem, režisérem Čaroděje. "Michael Jackson je ten nejnadanější umělec, kterého svět spatřil od dob, tuším, Jamese Deana," řekl mi Lumet. "Je to vynikající herec a tanečník, pravděpodobně jeden z nejvzácnějších umělců se kterými jsem kdy pracoval. Jeho talent je úžasný."

Podělil jsem se o Lumetův komentář s Michaelem. Na chvíli se zdál v rozpacích. "Kdo je James Dean?" Zeptal se.

Později začal hovořit o své roli strašáka v Čaroději. "Co se mi líbí na mé postavě," popisoval, "je jeho, myslím, že by se to dalo nazvat zmatenost. Ví, že má tyto, eh, problémy, ale tak docela neví, proč je má nebo jak se jich zbavit. A je si vědom, že vnímá věci jinak než všichni ostatní, ale nemůže přijít na to proč. Není jako ostatní lidé. Nikdo mu nerozumí. Takže celým životem prochází s tímto, eh...udělal pauzu, "zmatkem."

Michael Jackson se na vteřinku odvrátil od svých nehtů na nohou. "Všichni si myslí, že je velmi výjimečný," zamyšleně zakončoval, "Ale ve skutečnosti je velmi smutný. Je tak, tak smutný. Chápete? Tázal se s naléhavostí. "Rozumíte jeho smutku?"

Osnova encyklopedie

Zajímavosti

Uměl MJ hrát na nějaký nástroj a jaké je vůbec jeho vzdělání?
Uměl hrát na mnoho nástrojů používaných v moderní muzice - bubny, bicí, klávesy, piáno, kytara, basa. Na HIStory albu hraje na klávesy, syntetizátor, bubny, bicí a kytaru. MJ vystudoval střední soukromou školu (typ gymplu). Díky své kariéře nikdy nešel na vysokou školu, ale vzdělával se sám.

Co možná nevíte:
Hudba z písně Bad byla použita v německé reklamě na prací prášek "Weisser Riese" (90. léta)

Co možná nevíte:
V bookletu singlu Remember the time je napsáno, že tato píseň je věnovaná Dianě Ross.

Kdo je Deepak Chopra, kterému je věnovaná kniha "Tanec jako sen"?
Deepak Chopra je doktor, zakladatel Americké asociace ayurvedické medicíny. Napsal mnoho publikací a knih o zdraví. Michael nikdy nevysvětlil, jaký vztah k tomuto muži má.

Byl MJ žalován za padělání písní?
Ano a vyhrál všechny procesy. Byl žalován za písně The girl is mine, Thriller, Will you be there a Dangerous.

© 2011 Michaeljacksonweb.cz, Michaeljacksonweb.sk
všechna práva vyhrazena | Redakce webu
Kopírování textu z tohoto webu je bez souhlasu autora vysloveně zakázáno.

Naše projekty: encyklopedie Simpsonovi | Kyanid a Štěstí | Trololol.cz Meme komiksy | seriál The Simpsons | seriál Simpsonovi | Jacksonpedie.cz | Jacksonpedia.sk | Kingofpop.cz | Kingofpop.sk
Obrázkové vtipy a meme komiksy na Trololol.cz
Naprogramoval: Pavel Hodoval, návrh a design webu: David Marák
Doporučujeme: Magaziny.cz

Michael Jackson web - největší komunitní web o Michaelovi Jacksonovi v ČR a na Slovensku. Novinky, Fotky, informace v encyklopedii, k tomu texty písní a mnoho dalšího!