MichaelJacksonweb.cz

Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever!

Encyklopedie » Fans reportáže kolem Michaela Jacksona » GQ článek

GQ článek

Dáša nám přeložila celý článek GQ Article, za což jí děkuji. Prosím, přečtěte si to až do konce, poznáte absurditu celé věci.

UDĚLAL TO MICHAEL?

Toto je dosud nezveřejněný popis průběhu údálosti, které srazily na kolena superhvězdu.

- napsala Mary A. Fisherová – hlavní reportérka časopisu GQ , říjen 1994

Před O.J. Simpsonem tu byl Michael Jackson – další milovaná černošská hvězda, kterou jakoby zničil skandál z jejího osobního života. Obvinění třináctiletého chlapce ze sexuálního zneužívání vyprovokovalo multimiliónový soudní proces, dvě vyšetřování a bezostyšný mediální cirkus. Jackson obvinil své žalobce z vydírání. Nakonec byl celý případ ukončen mimosoudní dohodou za částku odhadovanou na 20 miliónů dolarů: žádná další obvinění potom už nebyla vznesena.  V srpnu se Michael Jackson dostal opět na titulní stránky všech novin, když dcera Elvise Presleyho, Lisa Marie, prohlásila, že se se zpěvákem vzali.

A jak pomalu doznívá jedna z nejhorších epizod mediálního šílenství, jedna věc je jasná: americká veřejnost dosud neslyšela žádnou obhajobu Michaela Jacksona.

Samozřejmě je nemožné dokázat opak. Dokázat, že se něco nestalo. Ale je možné hlouběji nahlédnout na lidi, kteří Jacksona obvinili a získat tak obrázek o jejich povahách a motivech. Po prostudování soudních dokumentů, obchodních záznamů a spousty rozhovorů, se derou na povrch přesvědčivé důvody, které nasvědčují tomu, že Michael Jackson nikoho nezneužil, a že spíše on se stal obětí dobře naplánovaného pokusu, který z něj měl dostat peníze.

Nejen to. To, co vyšlo najevo po prozkoumání neprozkoumaného, je přesný opak pohádky podporované bulvárními a dokonce i seriózními médii. Je to příběh chamtivosti, nepochopení policie a vyšetřovatelů a také o líných, senzacechtivých médií a zneužití silné hypnotické drogy. Mohl by to být také příběh prostě vymyšleného soudního případu.

Michael Jackson i jeho současní právníci nám odmítli poskytnout rozhovor pro tento článek. Kdyby se ale rozhodli bojovat a jít k soudu, údaje, o kterých se v tomto článku dočtete, by mohly posloužit jako jádro pro Jacksonovu obhajobu a jako základ pro obvinění žalobců, a to by nakonec mohlo očistit zpěváka.

______________________________________________


Jacksonovi problémy začaly v květnu roku 1992 v Los Angeles na Wilshire Boulevard, kde se mu pokazilo auto. Tam si ho všimla manželka Mela Greena, zaměstnance půjčovny aut. Greenová se rozhodla, že mu pomůže. Když se Dave Schwartz, majitel půjčovny, dozvěděl, že paní Greenová k němu vede Michael Jacksona, okamžitě zavolal ženě June a řekl jí, aby přivedla jejich šestiletou dceru a jejího syna z předchozího manželství, který byl velkým Jacksonovým fanouškem. Tomu bylo tenkrát dvanáct let. Při příjezdu vyprávěla June Candler Schwartzová Jacksonovi, jak mu její syn poslal dopis a obrázek po nehodě, kterou utrpěl při natáčení reklamy na Pepsi, kdy mu tenkrát chytly vlasy a utrpěl popáleniny třetího a druhého stupně. A nakonec dala zpěvákovi jejich telefonní číslo.

 „Zdálo se, jako by matka toho chlapce vlastně přiměla, aby se s ním setkal,“ vzpomíná Greenová. „Myslím, že Michael měl pocit, že chlapci něco dlužil a tak vše začalo.“

 
O jistých faktech týkajících se jejich vztahu není pochyb. Michael začal chlapci volat a vyvinulo se mezi nimi přátelství. Když se Jackson vrátil z turné o tři měsíce později, June Chandler Schwartz a její syn s dcerou se stali pravidelnými hosty v Neverlandu.  Následující rok je Jackson obdaroval svou pozorností a dary včetně videoher, hodinek, nákupních výletech do hračkářství po zavírací době a výletů po celém světě – z Las Vegas a Disneylandu až do Monaka a Paříže.


V březnu roku 1993 zpěvák trávit spoustu času  s tímto chlapcem, který u něj v té době začal přespávat. June Chandler Schwartzová se také s Jacksonem sblížila a měla ho „ohromně ráda“, jak vzpomíná jedna její přítelkyně. „On byl ten nejmilejší člověk, se kterým se kdy setkala.“


Jacksonovo podivínství bylo v té době dostatečně pokryto médii. A přestože se to může zdát zvláštní, aby u 35-letého muže přespával třináctiletý chlapec, chlapcově matce a ostatním blízkým Jacksonovým přátelům to zvláštní nepřipadalo. Jeho chování lépe pochopíte, když si ho dáte do souvislosti s jeho dětstvím.

„Věřte tomu nebo ne, ale Michaelův život nebyl zrovna procházkou růžovým parkem,“ řekl jeden jeho právník. Jeho dětství v podstatě neexistovalo a jeho neortodoxní život začal v době, kdy mu bylo pět let a žil ještě v Gary ve státě Indiana. Své dětství strávil po studiích, na jevišti před zraky milionů cizinců a přespáváním v nekonečné řadě hotelových pokojů. Kromě jeho osmi sourozenců, byl obklopen jen dospělými, kteří ho bezúnavně postrkovali, nejvíce však jeho otec – přísný, chladný muž, který údajně své děti bil.


Jako by Jacksonovi zážitky zastavily jeho růst, spousta lidí tvrdí, že je to dítě žijící v těle dospělého. „Nikdy neměl dětství a tak ho prožívá teď. Jeho kamarádi jsou 12-letí kluci. Pořádají polštářové bitky a tak podobně,“ tvrdí Bert Fields, Jacksonův bývalý obhájce. Jacksonův zájem o děti nabyl také charitativní povahy. Během let věnoval miliony dolarů na podporu děti, včetně jeho vlastní Heal the world nadace. (pozn. Guinessova kniha rekordů uvádí Michaela Jacksona jako hvězdu, která dala nejvíc peněz na dobročinné účely a která podporuje nejvíce charitativních organizací na světě.)


Ale neměli bychom také zapomínat na dobu, ve které žijeme a která by zhodnotila Jacksonovo chování následovně: „Vzhledem k současným zmatkům a hysterii obklopující sexuální zneužívání dětí, jakýkoliv fyzický nebo výchovný kontakt s dítětem by se mohl zdát podezřelý a dotyčný by mohl být klidně obviněn ze sexuálního zneužívání,“ tvrdí Dr. Phillip Resnick, proslulý psychiatr z Clevelandu.


Jacksonovo přátelství s chlapcem bylo z počátku vítáno všemi zúčastněnými dospělými včetně jeho matky, nevlastního i biologického otce Ewana Chandlera (který nám také odmítl poskytnout rozhovor). Narozen jako Evan Robert Charmatz v Bronxu roku 1944, následoval kariéru svého otce a bratrů a stal se zubařem. „Nenáviděl to. Vždycky chtěl být spisovatelem,“ řekl nám rodinný přítel. Poté, co se roku 1973 přestěhoval za prací do West Palm Beach, změnil si své příjmení,  „protože mu Charmatz znělo příliš židovsky“, prohlásil jeho bývalý kolega. V naději, že se stane jednoho dne spisovatelem,  přestěhoval se koncem sedmdesátých let do Los Angeles se svou ženou June Wong, atraktivní euroasiatkou, která krátce pracovala jako modelka.


V Chandlerově zubařské kariéře ovšem došlo k několika pochybným momentům. V prosinci roku 1978, kdy pracoval v Crenshawě rodinném zubařském centru – klinice v chudší části Los Angeles, pracoval Chandler během jedné návštěvy na šestnácti zubech jedné pacientky. Kontrola jeho práce zubařskou komorou odhalila hrubou neschopnost a neefektivnost jeho praxe. Komora mu zrušila licenci, kterou ovšem později odvolala a místo toho ho suspendovala na 90 dní a podmíněně na dva a půl roku mu prominula trest. Zničený Chandler odcestoval do New Yorku, kde napsal scénář, ale nemohl ho prodat.

O pár měsíců se vrátil se svou ženou zpět do Los Angeles a nechal se několikrát zaměstnat jako zubař. Když se roku 1980 narodil jeho syn, jeho manželství bylo v troskách. Rodinná přítelkyně tvrdí, že jedním z důvodů, proč ho jeho žena opustila, byla jeho povaha. Rozvedli se roku 1985. Matka dostala syna do opatrovnictví a  Chandlerovi bylo nařízeno, aby platil 500 dolarů měsíčně alimenty. Soudní dokumenty ukazují, že roku 1993, kdy vypuknul Jacksonův skandál, dlužil Chandler své bývalé manželce 68000 dolarů – dluh, který mu nakonec odpustila.

Rok předtím, než Jackson vstoupil do života jeho syna, měl Chandler další vážný profesionální problém. Jedna z jeho pacientek, která pracovala jako modelka, ho zažalovala za zanedbanou práci poté, co ji udělal restauraci několika zubů. Chandler tvrdil, že tato žena podepsala dohodu, ve které byla seznámena s případným rizikem zákroku. Když její právník Edwin Zinman požadoval, aby mu Chandler ukázal originál dokumentu, tvrdil, že mu byl ukraden z kufru jeho Jaguaru, a místo toho mu dal k nahlédnutí kopii. Zinmanovi se to zdálo podezřelé, protože si nemohl ověřit autentičnost dokumentu. Dnes k tomu Zinman říká: „Jaká to úžasná shoda náhod, že mu byl ten dokument ukraden. Je to jako byste řekli, že vám pes sežral domácí úkol.“ Případ byl nakonec ukončen mimosoudní dohodou za neznámou částku.

I přes všechny problémy měl Chandler v Beverly Hills úspěšnou praxi. Poprvé se dostal do Hollywoodu roku 1992, kdy napsal s Mel Brooksem scénář filmu Robin Hood. Dokud Michael Jackson nevstoupil do jeho života, neprojevoval vůbec žádný zájem o svého syna. Bývalý právník June Chandler Schwartzové tvrdí, že  synovi často sliboval, že mu koupí počítač a že spolu budou psát scénáře, ale nikdy k tomu  nedošlo. Jeho zubařská kariéra ho neustále zaměstnávala a také se znovu oženil. Se svou druhou ženou, která je právnička, má další dvě děti.

Zpočátku Chandler uvítal a podporoval synovo přátelství s Michaelem Jacksononem a chlubil se s ním přátelům a spolupracovníkům. Když v květnu roku 1993 přebýval Jackson s chlapcem u něj doma, Chandler popichoval zpěváka, aby s jeho synem trávil více času. Chandler dokonce navrhnul Jacksonovi, že mu přistaví křídlo v jeho domě, kde by mohl přebývat. Příslušné úřady mu bohužel stavbu nepovolily a tak prostě Jacksonovi navrhl, aby jim nechal postavit nový dům.

Ve stejný měsíc odletěl chlapec se svou matkou s Jacksonem do Monaka na udílení cen World Music Awards. Freeman tvrdí, že Evan začal žárlit a cítil se jako páté kolo u vozu. Po návratu z Monaka u něj strávil Jackson opět asi pět dní, z čehož měl Chandler velkou radost. Během této návštěvy přespal Jackson v pokoji s chlapcovým malým nevlastním bratrem. Přestože Chandler prohlásil, že Jackson a chlapec měli na sobě vždy oblečeni kdykoliv je viděl v posteli, tvrdil, že zrovna v té době začal mít podezření. Chandler ovšem nikdy netvrdil, že  by byl přímo svědkem něčeho.

Chandler začal být čím dál více prchavý a výbušný, čímž ztratil nejen Jacksonovi sympatie, ale i sympatie Davea Schwartze a June Chandler Schwartzové. Začátkem července roku 1993 nahrál Dave Schwartz tajně svou dlouhou telefonickou konverzaci s Chandlerem, se kterým se přátelil. Během této konverzace vyjádřil Chandler své obavy o syna a jeho zlost na Jacksona a jeho bývalou ženu, kterou popsal jako „chladnou a bezcitnou“. Také mu popisoval, jak se snažil získat její pozornost, když s ní chtěl  probrat své obavy, ale ona ho „poslala do prdele“.

Dále Chandler vyprávěl, že mezi ním a Michael byla vždy skvělá komunikace, že byly přátelé a že ho měl rád a respektoval ho pro to, kým byl. A také, že nechápal, proč mu Jackson přestal volat. Popisoval, jak s ním jednoho dne seděl v pokoji, povídali si a že Michaelovi přesně řekl, co od jeho vztahu se synem chce. Co ON chce.

Přiznal se Schwartzovi, že si nacvičil, co mu řekne a co ne, ale ani jednou se nezmínil o penězích. Když se ho Schwartz zeptal, co tak příšerného vlastně Jackson provedl, že je na něj tak naštvaný, prohlásil, že mu „rozbil rodinu a že jeho syn se nechal svést jeho mocí a penězi.“ Oba muži si navzájem postěžovali, jak jsou chlapci špatnými otci.

Dále je na pásku nahrán Chandler, kde Schwartzovi naznačuje, že má připraven proti Jacksonovi plán. Řekl: „Vše je už připraveno. Je do toho zapojeno několik vlivných lidí, kteří jen čekají na můj telefonát. Zaplatil jsem jim za to. Všechno běží podle plánu, který není jen můj. Jakmile zavolám jistému chlapovi (pravděpodobně jeho právníkovi Barry K. Rothmanovi), zničí všechny na dohled jakýmkoliv ďábelským, nechutným, krutým způsobem, kterého je schopný. Dál jsem mu k tomu plnou moc.“

Chandler dále v podstatě předpověděl to, co se odehrálo o šest týdnů později: „Jestli do toho půjdu, bude to obrovské vítězství, tohle nemůžu prohrát, prošel jsem si to několikrát od začátku do konce a dostanu všechno, co chci a zničím je navždy. June přijde o kluka a Michael o kariéru.“

„Pomůže to ale chlapci?“ zeptal se Schwartz.

„To není podstatné. Tohle bude větší než my všichni dohromady. Celý ta věc padne na jejich hlavy a zničí všechny v dohledu. Bude to masakr, jestli nedostanu, co chci,“ odpověděl mu Chandler.

Místo toho, aby Chandler zavolal policii, což by v situaci, kdy jde o zneužití dítěte, bylo asi nejvhodnější, obrátil se na právníka. A ne jen tak na nějakého právníka. Obrátil se na Barryho Rothmana.

__________________________________________

„Ten právník, kterého se mi podařilo sehnat, je ten největší hajzl, kterého jsem mohl sehnat,“ svěřil se Chandler Schwartzovi ve zmiňovaném telefonickém rozhovoru. „Chce to dostat na veřejnost co nejdřív a nejlíp, jak to půjde a ponížit tolik lidí, kolik bude jen možné. Je hnusný, tvrdý, velmi chytrý a hladoví po publicitě.“ (Rothman nám odmítl poskytnout rozhovor skrz svého právníka Wylie Aitkena. Sám Aitken ale souhlasil, že nám odpoví na pár všeobecných otázek týkajících se Jacksonova případu a o aspektech, které se netýkaly Chandlera a chlapce)

Bývalý Rothmanův kolega, který dobře zná Rothmana, nám řekl: „Věřím, že celý plán vymyslel Rothman. To je celý on. Tečka.“  Rothmanovi bývalý klienti, spolupracovnící a zaměstnanci nám poskytli informace vypovídající o jeho podvodech a manipulacích.

Rothman pracuje jako právník v Century City. Kdysi sjednával hudební a koncertní smlouvy pro Little Richarda, Rolling Stones, Who, ELO a Ozzyho Osbourna.  Zlaté a platinové desky připomínající toto období stále visí na zdech v jeho kanceláři. Má našedlý knírek a svou snědou pokožku si udržuje doma ve svém soláriu. Jeho bývalý zaměstnanec ho označil za ďábla s příšernou povahou. Známí tvrdí, že nejvíce si váží svého Rolls Royce z roku 1977, který má značku BKR 1.

Během let si nadělal tolik nepřátel, že jeho bývalá manželka jednou dokonce vyjádřila svůj úžas svému právníkovi nad tím, že ho ještě nikdo nezabil. Je známý tím, že uráží všechny okolo. Vyšetřovatel Ed Marcus v jednom dokumentu Nejvyššího soudu v Los Angeles uvedl, že Rothman je „profesionální příživník, který neplatí nikomu.“ Tento dokument obsahoval jména více než třiceti věřitelů, kteří ho pronásledovali. Dále bylo u Nejvyššího soudu podáno více než dvacet žalob týkajících se Rothmana. Pracovní úřad má několik záznamů, kdy si na něj jeho bývalí zaměstnanci stěžovali a již třikrát ho státní soud Kalifornie trestal. Roku 1992 byl na rok suspendován, ale nakonec mu byl trest podmínečně prominut.

Roku 1978 dlužil Rothman 16800 dolarů  na alimentech. Jeho bývalá manželka mu hrozila skrz svého právníka žalobou, načež Rothman slíbil, že dluh uhradí. Po roce jeho manželka od něj stále neměla žádné peníze. Její právník se pokusil uplatnit zástavní právo na jeho vilu v Sherman Oaks. K jejich překvapení ale zjistili, že tento dům byl postoupen společnostem Tinoa Operations, Inc a Panamania Shell corporation. Podle právníka Wardové Rothman tvrdil, že při ozbrojeném přepadení mu bylo v jeho domě ukradeno 200 tisíc dolarů v hotovosti, které patřili společnosti Tinoa Operations, Inc. Prý svůj dům postoupil této společnosti proto, aby tuto ztrátu vyrovnal. Wardová a její právník považovali celou záležitost za lest, ale nemohli to nijak dokázat.  Rothman byl ochoten platit až poté, co mu státní zástupce zabavil jeho Rolls Royce.

Zdá se, že dokumenty Nejvyššího soudu Los Angeles podezření Wardové potvrzují. Dokazují, že Rothman vybudoval síť rozvinutých zahraničních bankovních účtů a společností, který měli pokrýt jeho majetek – konkrétně jeho domov a většinu ze zisku 531 tisíc dolarů  z konečného prodeje nemovitosti z roku 1989. Všechny tyto společnosti jsou s ním spojeny. Koupil např. Panamanian shelf company (existující ale neoperující firmu) a vše naaranžoval tak, aby jeho jméno nefigurovalo v seznamu členů představenstva. Jako hlavní právník společnosti měl ovšem kontrolu nad průtokem peněz touto společností.

Rothmanovi zaměstnanci na tom ale nebyli o nic lépe než jeho bývalá žena.. Ti tvrdí, že museli vždy žádat o výplaty, a že jim někdy banky nechtěli proplatit jeho šeky, protože nebyly kryty. Nebyl schopný udržet si ani sekretářku. Jedna z nich říká: „Ponižoval nás. Vyžadoval od nás tvrdou práci a řval na nás. Tak často nám nadával, že jsme hloupé, že jsme vždy po dvou týdnech odešli. Agenturám pak vždy řekl, že se svými sekretářkami nebyl spokojen a proto jim ani nezaplatí.“ Některé agentury se ale brzy poučily a požadovaly platbu předem, než se s ním pustily do obchodu.

Státní soud potrestal Rothmana roku 1992 za střet zájmů. Rok předtím totiž prohrál případ týkající se dětské péče Muriel Metcalfové. Ta ho později zažalovala, že ji podvedl. Čtyři měsíce poté, co ho vyhodila, začal Rothman bez jejího vědomí presentovat společnost jejího odcizeného společníka Boba Brutzmana.

Tento případ je důležitý, protože ukazuje, že Rothman měl zkušenosti před Jacksonovou kauzou s případy zneužívání děti. V době, kdy Rothman pracoval pro Metcalfovou, obvinila Matcalfová Brutzmana ze zneužití svého dítěte a ani to nezabránilo Rothmanovi, aby pro něj pracoval – a za to byl později potrestán.

Roku 1992 Rothman utíkal před velkým množství věřitelů. Jedním z nich byla i realitní kancelář Folb Management. Té dlužil Rothman 53 tisíc za úroky a nájem kanceláře na Sunset Boulevard. Zažalovali ho. Rothman na to odpověděl žalobou, kde tvrdil, že ochrana budovy nebyla adekvátní a že mu zloději jednu noc ukradli zařízení v hodnotě 6900 dolarů. Během soudu, Folbův právník prohlásil: „Pan Rothman není typ člověka, jehož slova by se dala brát vážně.“

Listopadu roku 1992 vyhlásil Rothman bankrot své společnosti, kdy dlužil více než třinácti dlužníkům včetně Folb management. Jeho dluhy činili celkem 880 tisíc dolarů a aktiva neuvedl žádná. Po prostudování jeho dokladů si všiml jeden bývalý klient, kterého Rothman zažaloval za neplacení honoráře,  že neuvedl aktiva v hodnotě 133 tisíc dolarů. Pohrozil mu žalobou za poškození věřitele, pokud proti nim okamžitě nestáhne žalobu. Zahnán do koutu, Rothman zrušil žalobu během několika hodin.

Šest měsíců před vyhlášením bankrotu převedl Rothmna svůj Rolls Royce na fiktivní společnost, kterou kontroloval. Během tří let bylo Rothmanovo auto vedeno jako majetek u několika společností – Longridge Estates, Tinoa Operations, společnost, na kterou byl převeden i jeho dům. Na zakládajících listinách společností uvedl Rothman stejné adresy pro obě společnosti – 1554 Cahuenga Boulevard, což je adresa čínské restaurace v Hollywoodu.

__________________________________________________


S tímto člověkem se Chandler v červenci roku 1993 pustil do uskutečňování plánu, o kterém mluvil ve zmiňovaném nahraném telefonickém rozhovoru s Dave Schwartzem. Toho měsíce také Chandler konfrontoval svou ženu se svým podezřením. Její bývalý právník Michael Freeman tvrdí, že ona považovala celou věc za nesmysl. Řekla Chandlerovi, že hodlá svého syna vzít ze školy a doprovodit Jacksona na jeho světovém turné Dangerous. To podle několika lidí Chandlera velmi rozčílilo a pohrozil, že zveřejní důkazy, které měl mít proti Jacksonovi. „Který rodič by chtěl vystavit své dítě publicitě, kdyby se něco takového skutečně stalo?“ ptá se Freeman. „Každý by chtěl své dítě přece chránit.“

Jackson v té době požádal svého právníka Berta Fieldse, aby zasáhl. Fiends byl jedním z nejprominentnějších právníků v showbusinessu, který Jacksona zastupoval už roku 1990 a zajistil mu tu největší smlouvu v historii hudebního průmyslu s možným výdělkem 700 miliónů dolarů. Fields si najal na pomoc vyšetřovatele Anthonyho Pellicana. Pellicano řeší věci jako na Sicilii. Je naprosto věrný těm, které má rád a nemilosrdný, pokud jde o jeho nepřátele.

9 července 1993 pustil Dave Schwartz a June Chandler Schwartzová Pellicanovi pásku nahraného telefonického rozhovoru. „Po deseti minutách mi bylo jasné, že jde o vydírání,“ prohlásil Pellicano. Téhož dne Pellicano odjel do Jacksonova domu, kde byl zrovna na návštěvě Chandlerův syn a jeho nevlastní sestra. Jackson nebyl při jejich setkání přítomen. Pellicano se podíval chlapcovi do očí a začal mu klást přímé otázky. „Dotkl se tě někdy Michael? Viděl jsi ho někdy nahého v posteli?“ Odpovědi na obě otázky byly ne. Chlapec opakovaně popřel, že by se kdy stalo cokoliv špatného. 11 července 1993 Jackson odmítl setkat se s Chandlerem a tak Rothman a chlapcův otec rozjeli další část plánu. Dostat chlapce do svého opatrovnictví. Chandler požádal svou bývalou ženu, zda by ho nemohl jeho syn na týden navštívit. Jak Bert Fields později uvedl v přísežném prohlášení soudu, June Chandler Schwartzová dovolila chlapcovi návštěvu na základě Rothmanova slibu, který dal Fieldsovi, že její syn se po uplynutí dané doby vrátí. Fieldse, ale nenapadlo, že Rothamovo slovo bylo bezcenné a že Chandler jim už syna nevrátí.

Wylie Aitken, Rothmanův právník, tvrdí, že Rothman měl v úmyslu chlapce vrátit v době, kdy dal Fieldsovi své slovo. Ale jakmile se dozvěděl, že chlapec měl odjet mimo území Spojených států (na turné s Jacksonem), nemyslí si, že Rothman měl v té době na vybranou. Ale my víme, že Chandler věděl o turné již v červnu, kdy mu chlapcova matka řekla o jejím plánu vzít syna na turné. Také nahraný telefonický rozhovor naznačuje, že Chandlar a Rothman neměli v úmyslu dodržet dohodu. Chandler v něm řekl: „Oni (chlapec a jeho matka) ještě neví, že nikam nejedou.“

12. července, den poté, kdy se Chandler zmocnil svého syna, donutil svou bývalou ženu podepsat dokument, přichystaný Rothmanem, který ji zakazoval odvézt mladíka z losangeleského kraje. To znamenalo, že chlapec nemohl jet s Jacksonem na turné. Matka řekla soudu, že podepsala dokument pod nátlakem. V přísežném prohlášení uvádí, že ji „Chandler hrozil, že jinak syna nikdy nevrátí.“ V hořké bitvě o chlapcovo opatrovnictví, začal Chandler vznášet nechutná obvinění proti Jacksonovi. (V této době, srpnu roku 1994, chlapec stále bydlel se svým otcem). A právě během  těchto prvních týdnů, kdy měl Chandler kontrolu nad svým synem, který byl úplně izolován od svých přátel, matky a nevlastního otce, se začalo formovat chlapcovo obvinění.

V té době hledal Rothman názor experta, který by mu pomohl postavit obvinění proti Jacksonovi. Zavolal Dr. Mathisu Abramsi, psychiatru z Beverly Hills. Po telefonu mu vylíčil hypotetickou situaci. 15. července poslal Abrams Rothmanovi dvoustránkový dopis, ve kterém uvedl, že by v situaci, kterou mu do telefonu popsal, mohlo existovat odůvodněné podezření, že jde o sexuální zneužívání. Tento dopis napsal Abrams aniž by se kdy předtím setkal s Chandlerem nebo chlapcem. Důležitá je ovšem skutečnost, že Abrams uvedl, že pokud by šlo o skutečný a ne hypotetický případ, je ze zákona povinen nahlásit to příslušným úřadům.

Podle záznamu z deníku Rothmanova bývalého kolegy z 27. července je jasné, že Rothman byl vůdcem tohoto plánu. „Rothman poslal Chandlerovi dopis, ve kterém mu radil, jak nahlásit zneužití dítěte bez zodpovědnosti rodiče.“

V tomto bodě ještě ale nebylo podáno proti Jacksonovi žádné obvinění, jen skryté narážky propletené v soudní bitvě o opatrovnictví. 4. srpna 1993 ale začaly věci vyjasňovat. Chandler se svým synem se setkal s Jacksonem a Pellicanem v apartmá hotelu Westwood Marquis Hotel. Pellicano řekl, že Chandler Jacksona na uvítanou vřele objal (což spousta lidí považuje za gesto, které Chandlera usvědčuje ze lži, že by Jackson kdy jeho syna zneužil), poté sáhl do kapsy, vytáhl Abramsův dopis a začal z něj předčítat pasáže. Když se Chandler dostal k částem týkajících se zneužívání, chlapec podle Pellicana, sklopil hlavu a pak se udiveně podíval na Jacksona, jakoby říkal: „To jsem nikdy neřekl.“ Podle Pellicana na konci setkání Chandler pohrozil Jacksonovi prstem a varoval ho: „Zničím tě.“

Večer toho dne oznámil Rothman Pellicanovi, že on a Chandler požadují 20 milionů.


13. srpna se Rothman s Pellicanem opět setkali. Pellicano přišel s návrhem – smlouvou na scénář za 350 tisíc. Pellicano tvrdí, že tento požadavek presentoval jako způsob, kterým chtěli vyřešit Chaldlerův soudní spor o opatrovnictví a dát tak Chandlerovi možnost trávit více času se svým synem a psát s ním scénáře. Chandler nabídku odmítl. Rothman na to odpověděl požadavkem - tři takové scénáře nebo nic –tento požadavek byl zamítnut. Bývalý Rothmanův kolega uvádí ve svém deníku z 24. sprna, jak přeslechl Chandlera, který vyjádřil Rothmanovi své zklamání: „Skoro jsem měl v kapse 20 milionů.“

Předtím než Chandler měl kontrolu  nad svým synem, byl vlastně jediný, kdo Jacksona z něčeho obvinil – chlapec nikdy předtím Jacksona z ničeho neobvinil. To se ale změnilo jednoho dne v Chandlerově zubní ordinaci.

V přítomnosti Chandlera a Marka Torbinera, který pracuje jako zubní anestesiolog, byla chlapcovi podána kontroverzní droga Amytal, kterou někteří lidé mylně pokládá za sérum pravdy. Až po tomto sezení chlapec poprvé vznesl své obvinění. Novinář pracující pro KCBS televizi v Los Angeles informoval 3. května tohoto roku, že Chandler tuto drogu skutečně na svém synovi použil. Chandler ovšem tvrdil, že chlapcovi podal drogu, aby mu mohl vytrhnout zub a že pod vlivem této drogy se mu chlapec svěřil. Když jsme Torbinera kontaktovali, aby se k tomu vyjádřil, řekl, že pokud drogu použili, bylo to jen pro zubařské účely. Experti tvrdí, že vzhledem k známým faktům a nedávném soudím sporu týkajícího se této drogy, musí být chlapcovo obvinění považováno za neseriózní, ne-li vysoce sporné.

Clevelandský psychiatr Dr. Resnick tvrdí: „Jde o psychiatrickou drogu, pod jejím vlivem nemůžete spoléhat na to, že lidé mluví pravdu. Lidé jsou pod vlivem této drogy silně ovlivnitelní. Jsou schopni říct vám do nebe volající lži. Sodium Amytal je barbiturát, agresivní lék, který vás uvede do hypnotického stavu, je-li podán nitrožilně.“ Původně byl používán během druhé světové války na vojácích, kteří byly velmi traumatizováni horory války – ne-li v katatonických stavech. Vědecké výzkumy z roku 1952 vyvrátily pověry o séru pravdy a demonstrovaly jeho rizika: Lidem mohou být pod jeho vlivem implantovány falešné vzpomínky. „Je možné vnutit někomu myšlenku už jen tím, že mu budete klást otázky,“ říká Resnick. „Jeho účinky mohou být ale ještě zákeřnější. Ta myšlenka se může stát jejich vzpomínkou a studie dokázaly, že i kdybyste těm lidem potom řekli pravdu, budou přísahat Bohu, že se to skutečně stalo.“

Nedávno se tato droga stala předmětem procesu vysoce postavených lidí v Napa okrsku v Kalifornii. Po několik terapeutických sezeních, kdy tato droga byla použita během nejméně jednoho z těchto sezení, dvacetiletá Holly Ramonová obvinila svého otce, že ji jako dítě zneužil. Gary Ramona obvinění prudce popřel a zažaloval psychiatra a terapeuta jeho dcery, kteří ji drogu podali. Porotci se v květnu minulého roku postavili na stranu Garyho Ramona, který věřil, že psychiatr a terapeut mohli pod vlivem této drogy implantovat jeho dceři falešné vzpomínky. Jeho případ byl prvním legálním úspěchem proti tomuto fenoménu, který vyprodukoval tisíce sexuálních obvinění posledního desetiletí.

Chandlerovo tvrzení, že použil drogu, aby zmírnil bolest během trhání zubu, se zdá také silně pochybné ve světle běžného použití léku. „Jde o naprosto psychologickou drogu,“ říká psychiatr ze San Franciska Dr. Kenneth Gottlieb, který předepisuje Amytal pacientům trpícím amnesií. Dr. John Yagiela, koordinátor anesteziologického oddělení a oddělení pro bolest na Kalifornské universitě v Los Angeles dodává: „Je neobvyklé, aby tato droga byla použita při trhání zubu. Nedává to smysl, protože existují daleko lepší alternativy. Moje volba by to nebyla.“

Kvůli vedlejším účinkům podávají někteří lékaři tento lék jen v nemocnici. Gottlieb říká: „Nikdy bych nepoužil drogu, která si pohrává s lidským podvědomím. Jen kdybych  neměl po ruce žádný jiný lék. A nepoužil bych ho, kdybych neměl po ruce resuscitační zařízení pro případ alergické reakce a jen za přítomnosti anestesiologa.“

Zdá se, že Chandler se tohoto návodu nedržel.

Celou proceduru podstoupil jen za přítomnosti anestesiologa Marka Torbinera. (Byl to právě Torbiner, kdo představil Rothmanovi Chandlera v roce 1991, kdy Rothman potřeboval zubaře.)

Zdá se, že díky povaze Torbinerovi praxe se akce povedla. Torbinerova bývalá pacienta nám řekla, že Torbiner se často chlubil, že má náklady jen 100 dolarů měsíčně a vydělává 40 tisíc. Torbiner nemá ani vlastní ordinaci. Místo toho cestuje po různých zubařských ordinacích, kde během procedur podává anestetika.

Zjistili jsme, že americké úřady vyšetřují jisté aspekty Torbinerovi obchodní praxe. Obvolával domácnosti a nabízel Morfium a Demerol nejen pacientům, kteří jsou po operaci zubů, ale i ostatním, kteří trpěli bolestmi z úplně jiných důvodů. Navštěvuje své klienty, mezi které patří i některé celebrity, přímo v jejich domech s kufrem plných drog a stříkaček. Podle Jonese, si účtuje Torbiner 350 dolarů za základní dvacetiminutovou návštěvu a mezi jeho normální praktiky patří v případech, kdy není jasné, jak dlouho se Torbiner zdrží, že pacienti, kteří očekávají brzké omráčení drogou, mu prostě nechají nevypsaný šek, který on později vyplní vhodnou částkou.

Torbiner nebyl ale vždy úspěšný. Roku 1989, byl přistižen při lži a požádán odstoupit z Kalifornské university v Los Angeles, kde pracoval jako profesor. Torbiner si vzal půl dne volna, aby mohl oslavit náboženský svátek, ale později ho místo toho našli v zubařské ordinaci.

Kontrola jeho zápisu u zubařské komory odhalila, že měl povolení ze zákona podávat anestetika jen na zubařské účely. Existují důkazy, že se těchto předpisů nedržel. Ve skutečnosti dal minimálně osmkrát všeobecné anestetika Berrymu Rothmanovi během transplantace vlasů. Normálně jsou injektovány obecná anestetika do lebky, Dr. James De Yarman, doktor, který prováděl operaci, tvrdí, že „Barry se tak bál bolesti, že chtěl být v bezvědomí.“ De Yarman dále prohlásil, že byl „v šoku“, když zjistil, že Torbiner je vlastně zubař.  Celou dobu totiž věřil, že je všeobecný lékař.

Další příklad je případ Nylly Jonesové, kterou Torbiner navštívil u ní doma a injektoval jí Demerol, aby otupil její bolest po operaci slepého střeva.

16. srpna - tři dny poté, co Chandler a Rothman odmítly nabídku na scénář za 350 tisíc dolarů – se situace začala vyvíjet. Jménem June Chandler Schwartzové informoval právník Michael Freeman Rothmana o tom, že následující den podají žalobu, která donutí Chandlera vrátit chlapce matce. Chandler vzal nato okamžitě syna k Mathisu Abramsovi – psychiatrovi, který poslal Rothmanovi dopis týkající se jeho hypotetické situace. Během tříhodinového sezení chlapec prohlásil, že Jackson s ním měl sexuální kontakt. Mluvil o masturbaci, líbání a orálním sexu. Vůbec se ale nezmínil o penetraci, která by se dala prokázat a mohla posloužit jako nezvratný důkaz.

Další krok byl nevyhnutelný. Abrams je ze zákona povinen nahlásit věc příslušným úřadům, které nakonec kontaktovali policii. Plnohodnotné vyšetřování proti Michaelu Jacksonovi mohlo začít.

Média se dozvěděla o případu pět dní poté, co Abrams zavolal úřadům. V neděli ráno 22. sprna reportér Don Ray z Bunbarku ještě spal, když zazvonil telefon. Volající ho informoval o tom, že Neverland a ostatní Jacksonovi sídla budou prohledány policií. Ray prodal zprávu losangelské televizní stanici KNBC, která ji odvysílala následující den odpoledne ve 4 hodiny.

Ray žasl. Během 24 hodin Jackson byl hlavní zprávou sedmdesátitří televizních stanic jen v losangelském kraji a byl na titulní stránce všech britských novin. Příběh Michaela Jacksona a třináctiletého chlapce se stal šílenstvím a neopodstatněným drbem. Hranice mezi bulvárem a seriózním tiskem v podstatě zmizela.

Rozsah obvinění proti Jacksonovi nebyl znám do 25. srpna. Člověk pracující na úřadě vyšetřujícím tento případ dal ilegálně kopii obžaloby Diane Dimond, která pracuje pro televizní pořad Hard Copy. Během hodin se tato kopie dostala i k britským novinářům a ti ji začali prodávat komukoliv, kdo byl ochotný zaplatit 750 dolarů. Následující den znal celý svět detaily obžaloby. Stálo tam: „Leželi jsme v posteli vedle sebe. Jackson měl ruku pod mým spodním prádlem.“ Od tohoto okamžiku způsob, jakým byl případ presentován v médiích, dokazoval, že vůči Jacksonovi nebylo fair už vůbec nic.

Reportér televizní stanice KNBC Conan Nolan tvrdí: „Konkurence mezi médii se stala tak divoká, že nikdo už neměl čas si cokoliv ověřovat a to bylo neštěstí.“ Jen 20 reportérů pracovalo na tomto případě pro bulvární plátek The National Enquierer. Jeden novinářský tým dokonce obešel 500 domů v Bretwoodu, když se snažili najít Evana Chandlera a jeho syna. Na základě podkladů z katastrálního úřadu je nakonec vystopovali a zastihli Chandlera v jeho černém Mercedesu. Bulvární fotograf Andy OˇBrien řekl: „Neměl  z toho zrovna radost, ale já ano!“

A pak přišli další žalobci – Jacksonovi bývalý zaměstnanci. Prvními z nich byly Stella a Philippe Lemarque, kteří uklízeli v Neverlandu. Ti se snažili prodat svůj příběh bulváru s pomocí jednatele Paula Barresiho – bývalé porno hvězdy. Požadovali půl milionu dolarů ale nakonec se jim ho podařilo prodat britskému bulváru The Globe za 15 tisíc dolarů. Následovali Quindoyovi, filipínský pár, kteří taky pracovali v Neverlandu. Když dostali za své rozhovory 100 tisíc dolarů, tvrdili producentovi pořadu Frontline pro televizní stanici PBS, že „Jacksonova ruka nebyla pod chlapcovým spodním prádlem.“ V okamžik, kdy se honorář vyšplhal  na půl milionu dolarů, najednou tam ruka byla. Vždyť je to jasné. Losangeleští vyšetřovatelé nakonec dospěli k závěru, že oba páry byly naprosto nepoužitelní jako svědci.

Pak následovali osobní strážci. Novinářka pořadu Hard Copy Diane Dimondová v touze po kariéře řekla pořadu Frontline loni v listopadu, že jejich program je „naprosto seriózní, co se týče tohoto případu. Nikomu jsme za jejich rozhovory nezaplatili.“ O dva týdny později obchodní smlouvy tohoto pořadu odhalují, že pěti bývalým osobním strážcům, kteří plánovali podat žalobu na 10 miliónů dolarů pro neoprávněné propuštění z práce, bylo za jejich rozhovory zaplaceno 100 tisíc dolarů.
 
1.prosince byly odvysílány jejich rozhovory. Dimondová v pořadu uvedla, že dostali výpověď, protože „toho věděli o vztahu Michaela Jacksona a chlapce příliš.“ Ve skutečnosti jejich přísežná prohlášení o tři měsíce později dokazují, že vlastně nikdy nebyly svědky ničeho.

„Vy tedy nevíte nic o panu Jacksonovi a chlapci, že ano?“ zeptal se bývalého osobního strážce Morrise Williamse, který byl pod přísahou, jeden z Jacksonových právníků.

„Vše, co vím, vím z přísežných prohlášení, které poskytli jiní lidé.“

„Ale kromě toho, co mohli říct ostatní, vy osobně v podstatě o vztahu pana Jacksona a chlapce nic nevíte?“

„Přesně tak.“

„Mluvil jste někdy s jakýmkoliv dítětem, které by vám řeklo, že se pan Jackson k němu choval nevhodně?“

„Ne.“

Když se ho Jacksonův právník zeptal, odkud vlastně tedy má své informace, odpověděl Williams: „Jen z toho, co jsem slyšel v médiích a co jsem viděl na vlastní oči.“

„No, dobře. Ale o to tady vlastně jde. Vy jste vlastně na vlastní oči nikdy nic neviděl, že ano?

„Ne, neviděl.“

(Žaloba, kterou podal tento osobní strážce na Michaela Jacksona byla soudem v červenci roku 1995 zamítnuta)

A pak následovala bývalá služebná. 15. prosince odvysílalo Hard Copy pořad pod názvem „Bolestné ložnicové tajemství bývalé služebné.“ Blanca Franciaová v něm řekla Dimondové , že viděla Jacksona nahého s chlapci ve sprše a v bazénu. Také prohlásila, že jednou našla Jacksona se svým synem v kompromitujících pozicích. Toto obvinění ovšem porota nikdy neshledala věrohodným.

Kopie přísežného prohlášení Franciové dokazuje, že ji bylo za rozhovor zaplaceno 20 tisíc dolarů a kdyby si Dimondové ověřila její tvrzení, zjistila by, že jsou naprosto falešná. Při výpovědi, kterou poskytla Jacksonovým právníkům přiznala, že Jacksona nikdy s nikým ve sprše neviděla. A v bazénu, že měli vždy všichni na sobě plavky.

Praktiky pořadu Hard Copy byly prostě odporné. Média presentovali tohoto muže odporným a mizerným způsobem a to jen ze sobeckým důvodů. A i kdyby jste si v životě nekoupili jediné album Michaela Jacksona, mělo by vás tohle zajímat. Pravda je jedním z pilířů, na kterých by měla stát naše společnost. Bez ní by svět stál na velmi vratké půdě.

___________________________________________

V říjnu roku 1993 se na vyšetřování Michaela Jacksona podílelo 12 detektivů ze Santa Barbary a Los Angeles. Toto vyšetřování bylo vyprovokováno dojmem jednoho psychiatra Mathise Abramse, který v podstatě se sexuálním zneužívání dětí neměl nikdy žádné zkušenosti. V dokladech stojí, že Abrams „měl pocit, že dítě nelže.“ Po té, co se v poslední době roztrhla vlna falešných sexuálních obvinění, policie a vyšetřovatelé přikládají  názorům psychiatriků, terapeutů a sociálních pracovníků velkou váhu.

Policie zabavila během prohlídky Neverlandu Jacksonovi telefonní seznamy a vyslechla přes 30 dětí a rodin. Některé z těchto dětí prohlásili, že spali s Jacksonem v jedné posteli, ale jako všichni ostatní popřeli, že by se jich Jackson kdykoliv nevhodně dotkl. Jacksonův právník říká: „Všechny důkazy hrály na naši stranu. Obžaloba neměla nic jen velkou pusu.“

Přestože neexistovaly žádné důkazy, které by podpořily Jacksonovu vinu, policie ještě zvýšila své úsilí ve vyšetřování. Poslali dva úředníky na Philippíny jen, aby si ověřili příběh Quindoyových o údajné „ruce pod spodním prádlem,“ ale evidentně se vrátili s nepořízenou. Policie začala dokonce praktikovat agresivní vyšetřovací praktiky včetně lhaní, které mělo donutit děti, aby vypovídali proti Jacksonovi. Bert Fields tvrdí, že si mu spousta rodičů stěžovalo, že úřednicí jim jasně tvrdili, že jejich dítě bylo zneužito přesto, že samotné děti to rodičům popřely.  V dopise řediteli losangelské policie Willie Williamsovi si Fields stěžoval, že „děti byly zastrašovány lži, že mají jejich fotky, kde jsou nazí.“  Michael Freeman nám řekl, že se mu úředník Federico Sicard dokonce přiznal, že dětem, které vyslýchal, lhal. Tvrdil jim, že byl sám jako dítě využíván. Sicard nám také neodpověděl na naši žádost o rozhovor.

Až do setkání s policií v srpnu 1993, chlapcova matka June Chandler Schwartzová odmítala Chandlerova obvinění proti Jacksonovi. Úřednící Sicard a Rosibel Ferrufino ji ale řekli něco, co změnilo její názor. Michael Freeman, který se zúčastnil této schůzky řekl, že oba přiznali, že zatím mají jen jednoho chlapce, ale že jsou přesvědčeni, že Michael Jackson zneužil jejího syna, protože Jackson perfektně odpovídá profilu pedofila.

Psychiatr z Minneapoli Dr. Ralph Underwager, který pracuje s pedofily a sám byl obětí incestu od roku 1953 nám k tomu řekl: „Žádný klasický profil pedofila neexistuje. Tady udělali naprosto nelogickou a pošetilou chybu. Věřím, že Jackson si to odnesl jen díky tomu, že takové  nesmysly jsou v této hysterické době presentovány veřejnosti jako fakta.“ Ve skutečnosti, čtyřicet osm procent žalob sexuálního zneužívání, které byly podány jen v roce 1990, se prokázaly jako neopodstatněné.

„Bylo jen otázkou času než se někdo jako Jackson stane terčem. Je bohatý, zvláštní, obklopuje se dětmi a je zranitelný. Tyto skutečnosti jsou samy o sobě jakoby zaručují, že k něčemu podobnému muselo dříve nebo později dojít,“ tvrdí Phillip Resnick.

_________________________________________

Na podzim roku 1993, kdy ještě stále pokračovalo vyšetřování, byla pomalu zasévány zrnka mimosoudní dohody. V zákulisí mezi Jacksonovými právníky začal boj o kormidlo lodě, který nakonec dotvořil vývoj událostí, co následovaly.

V té době se také June Chandler Swchartzová spojila se svým bývalým manželem a Dave Schwartzem proti Jacksonovi. Podle několika zdrojů to udělala proto, že se bála, co by ji mohli Rothman a Chandler udělat, kdyby se k nim nepřidala. Bála se, že by se ji snažili hrozit žalobou za rodičovské zanedbání dítěte za to, že dovolila jejich synovi přespávat u Jacksona. Její právník Michael Freeman v ten okamžik znechucen odstoupil a později to okomentoval slovy: „Bylo to svinstvo. Necítil jsem se dobře v společnosti Evana Chandlera. Není to upřímný člověk a měl jsem pocit, že celá ta věc smrdí.“

Následících pár měsíců se právníci na obou stranách střídali a snažili se udržet, zatímco se prali o to, jakou nejlepší strategii by měli zaujmout. Rothman přestal zastupovat Chandlera v sprnu, když Jacksonovi právníci na ty dva podali žalobu z vydírání.  Oba dva si později najaly drahé kriminální právníky, aby je obhajovali. (Rothman si udržel Roberta Shapiro, který je dnes hlavním právníkem O.J. Simpsona). Bývalý Rothmanův kolega si zapsal do svého deníku 26. sprna, jak slyšel Chandlera říkat: „To já jsem teď ten, komu hrozí vězení.“ Zdroj tvrdí, že Jacksonovo obvinění z vydírání nebylo pro policii podstatné. „Nikdy je nebrali vážně. Mohli pro to udělat daleko víc.“ Jako například to, co udělali Jacksonovi, kterému policie prohledala domy. Měli je prohledat i Chandlerovi a Rothmanovi. A v okamžik, kdy oba muži odmítly dostavit se na policii, měla je porota předvolat.

V polovině září začal Chandlerova syna representovat Larry Feldman, který byl šéfem losangeleské Asociace právníků a který se okamžitě ujal situace. Zažaloval Jacksona o 30 miliónů a to nakonec byl začátek konce.

Jakmile se zpráva roznesla, začali se sbíhat vlkové. Člen Jacksonova týmu nám řekl, že Feldman dostal několik dopisů od všech možných lidí, kteří tvrdili, že je Jackson zneužil. Všechny je vyslechli a nenašli nikoho.

Kvůli hrozbě kriminálního obvinění proti Jacksonovi přivedl do Jacksonova týmu Bert Fileds Howarda Weitmana, známého kriminálního právníka, který v té době již zastupoval několik slavných. V té době ale už několik lidí předvídalo, že mezi dvěma právníky nastane problém. V jednom týmu totiž nebyl prostor pro dvě silné osobnosti, které byly zvyklé velet.

Ode dne, kdy se přidal Weitzman k Jacksonovu týmu,  „mluvil jen o mimosoudní dohodě,“ řekl Bonnie Ezkenazi, který Jacksona také zastupoval. Fields a Pellicano, kteří v té době ještě vedli Jacksonovu obhajobu, přijali novou agresivní strategii. Silně věřili v Jacksonovu nevinu a slibovali boj u soudu. Pellicano začal shromažďovat důkazy pro soud, který se měl konat 21. března 1994. „Neměli silný případ. Chtěli jsme bojovat, Michael chtěl bojovat. Měli jsme pocit, že bychom mohli vyhrát,“ řekl Fields.

Nejednotnost Jacksonova týmu ale dosáhla vrcholu, když 12. listopadu prohlásil zpěvákův mluvčí na tiskové konferenci, že Michael ruší zbytek turné, aby mohl podstoupit odvykací kůru pro svou závislost na prášcích proti bolesti. Fields později řekl reportérům, že „Michael v té době nebyl schopný fungovat na intelektuální úrovni.“ Ostatní členové Jacksonova týmu měli pocit, že udělal chybu, když vylíčil zpěváka jako inkompetentního. „Bylo důležité říct pravdu, protože Feldman a tisk začali prohlašovat, že se Michael snaží schovat, že to celé je jen bouda, ale nebyla,“ řekl Fields.

23. listopadu třenice vyvrcholila. Na základě informací od Weitzmana řekl Fields soudu plnému reportéru, že Jacksonovi hrozí kriminální obvinění. Pro toto prohlášení ovšem neměl Fields důvod. Snažil se jen zpozdit spor ohledně chlapce. Weitzman později na otázku, proč Fields udělal toho prohlášení, odpověděl novinářům, že se „přeřekl.“ Tento komentář ovšem pobouřil Fieldse: „Nebyla to pravda. Jen mě urazil. Velmi jsem se na něj zlobil.“ Fields poslal následující týden Jacksonovi svou výpověď.

Fields k tomu později dodal: „Pracovala na tom spousta lidí a každý z nich chtěl dělat něco jiného. Bylo téměř nemožné se na čemkoliv shodnout. Byla to noční můra. Chtěl jsem prostě vypadnout.“ Pellicano, který dostal taky svou dávku kritiky, v té době taky odstoupil.

Po jejich odchodu Weitzman přivedl Johnnieho Cochrana Jr. – známého právníka, který nyní pomáhá obhajovat O.J. Simpsona. A John Branka, kterého Fields vystřídal roku 1993 jako hlavního právníka, byl zpět na palubě. Koncem roku 1993, kdy vyšetřovatelé okrsku Los Anglese a Santa Barbary požádali porotu, aby určila, jestli by mělo být proti Jacksonovi vzneseno kriminální obvinění, změnila obhajoba strategii a začalo se vážně mluvit o mimosoudní dohodě i přes to, že Jacksonův tým plně věřil v jeho nevinnu.

Proč by to dělali vzhledem k výpovědím potvrzujících jeho nevinnu a nevěrohodných důkazech, které měli proti němu? Jeho právníci pravděpodobně usoudili, že existuje spousta důvodů, proč by byla lepší mimosoudní dohoda. Mezi nimi byl například i fakt, že Jacksonova emocionální zranitelnost by v té době musela projít obrovským testem kvůli tvrdému pokrytí médii, které by zpěváka trápilo den co den během procesu, který mohl trvat až 6 měsíců. Zdálo se, že by byly do procesu zapleteny i politické a rasové faktory, zvláště v Los Angeles, které se stále zotavovalo z tragédie Rodneyho Kinga a také se obávali, že se nedalo spolehnout , že by porota vynesla spravedlivý rozsudek. Jak jeden právník řekl: „Přišli na to, že hispáncům by vadily Jacksonovi peníze, černoši by mu zalévali, že se snaží být bílý a bílí by měli problém už jen se samotným obviněním.“ Podle Resnicka byla „hysterie obklopující tento případ tak obrovská a stigma zneužívání dětí tak silné, že proti němu neexistovala obrana.“

Jacksonovi právníci se obávali, co by se mohlo stát, kdyby po občanském soudu následoval trestní soud, zvláště v Santa Barbaře, kde žije bílá, konzervativní většina střední třídy. Ať už se na to dívali jakkoliv, soud se jim zdál být obrovským rizikem. Přišli na to, že mimosoudní dohodou by mohli předejít kriminálnímu soudu tím, že by Chandler dohodou tiše souhlasil, že jeho syn nebude svědčit.

Další tvrdí, že rozhodnutí pro mimosoudní dohodu, mělo co dělat s dalším faktorem a to právnickou reputací. „Dokážete si představit, co by se stalo s právníkem, který by prohrál Jacksonův případ? říká Pellicano. „Oni neměli jinou možnost, jak vyhrát,  než souhlasit s mimosoudní dohodou. Jediný, kdo prohraje na plné čáře bude Michael Jackson.“ Ale Branka tvrdí, že Jackson si to později také rozmyslel. „Když se vrátil do Spojených států a viděl, jakým způsobem byl presentován médii a jak tu nebyl vítán, chtěl prostě celou věc co nejdříve ukončit.“

Na druhou stranu vztahy v chlapcově rodině se zhoršily. Během schůzky v Larry Feldmanově kanceláři roku 1993 nám několik svědků řeklo, že „Chandler se úplně zbláznil a zmlátil Dava (Schwartze)“. Schwartz, který se v té době rozešel s chlapcovou matkou June, už nerozhodoval o osudu svého nevlastního syn a zazlíval Chandlerovi, že mu ho vzal a už nevrátil.

Druhý zdroj říká: „Dave se rozzlobil a řekl Evanovi, že to celé je jen vydírání, načež Evan vstal a zmlátil ho.“

____________________________________________

V lednu roku 1994 se v Los Angeles mluvilo jen o dvou věcech: o zemětřesení a Jacksonově mimosoudním vyrovnání. 25. ledna Jackson souhlasil, že chlapci vyplatí neznámou částku. Den předtím Jacksonovi právníci stáhli žalobu pro vydírání proti Chandlerovi a Rothmanovi.

Výši smluvené částky se veřejnost nikdy nedozvěděla, ale spekuluje se o 20 milionech. Jeden zdroj tvrdí, že Chandler a June Chandler Schwartzová obdrželi každý až 2 miliony a jejich právník Feldman až 25 procent jako honorář. Zbytek peněz je ve svěřenectví a bude chlapci vyplacen pod dozorem soudem určených správců.

„Pamatujte si, že tento případ byl vždy o penězích a Evan Chandler nakonec dostal, co chtěl,“ říká Pellicano.  A protože chlapec je nyní v otcově opatrovnictví, má Chandler přístup i k chlapcovým penězům.

Koncem května 1994 Chandler uzavřel svou zubařskou ordinaci pro údajné vyhrožování ze strany zpěvákových fanoušků. Dohoda mu zakazuje napsat o tomto případě knihu, ale jeho bratr Ray Charmatz se údajně pokusil získat smlouvu u vydavatelství.

V tomto zdánlivě nekonečném sporu podali oba Barry Rothman a Dave Schwarz (dva právníci, které minula odměna plynoucí z uzavřené dohody) loňského srpna žalobu na Jacksona. Schwartz trvá na tom, že mu zpěvák rozbil rodinu a Rothman zažaloval Jacksona a jeho bývalý tým pro pomluvu kvůli obvinění z vydírání. Rothmanův právník Aitkem prohlásil: „Obvinění z vydírání byla naprosto falešná. Pan Rothman byl veřejně zesměšněn, stal se obětí vyšetřování a přišel o zisk.“ (Tím byl pravděpodobně myšlen honorář, který by dostal, kdyby pracoval pro Chandlera v době mimosoudního vyrovnání)

A co se týče Michaela Jacksona. „Ten se snaží vyrovnat se se svým životem,“ prohlásil jeho mluvčí. Oženil se s Lisou Marií Presley a nahrál pár nových písniček a videoklip pro své nové album  History.

A co nám přineslo všechno to vyšetřování? Miliony dolarů byly vynaloženy policií a vyšetřovateli v dvou  jurisdikcíh. Dvě poroty vyzpovídali více než 200 svědků včetně 30 dětí, které znaly Jacksona a nenašli jediného spolupracujícího svědka. (V červnu roku 1994 odletěli dokonce tři vyšetřovatelé a dva policisté do Australie, aby vyslechli Wade Robsona, chlapce, který měl také údajně spát s Jacksonem v posteli a opět jim chlapec řekl, že se nikdy nic nestalo)

Celý tento případ je dodnes v podstatě obviněním jen jednoho chlapce, který vznesl své obvinění pod vlivem silné psychologické drogy.

„Mě se ten případ zdál podezřelý hlavně z jednoho důvodu. Důkazy pochází jen od jediného chlapce. To je vysoce nepravděpodobné. Pedofilové mají za svůj život v průměru 240 obětí. Jde o rostoucí poruchu. Nikdy nejsou spokojeni,“ tvrdí Dr. Underwager, psychiatr z Minneapolis.

Vzhledem k nedostatku důkazům by pravděpodobně Jackson byl shledán nevinným, kdyby se případ dostal k soudu. Ale soud veřejného mínění nemá žádné omezení. Lidé mohou klidně spekulovat, jak se jim zachce. Jacksonova výstřednost ho činí zranitelným a tak si o něm veřejnost může myslet to nejhorší.

Je tedy velmi pravděpodobné, že Michael Jackson nikdy nic neprovedl a že je to, čím chtěl v očích veřejnosti vždy být a to ochráncem dětí a ne pedofilem. Právník Michael Freeman to vidí takto: „Cítím, že Michael nikdy nic neudělal a tito lidé (Chandler a Rothman) viděli příležitost, jak přijít k penězům a všechno naplánovali. Věřím, že to bylo jen o penězích.“

Některým pozorovatelům se zdá, že příběh Michaela Jacksona dokonale ilustruje nebezpečnou moc obvinění, proti kterém často neexistuje žádná obrana, zvlášť jde-li o sexuální zneužívání. Jiným je zase jasné, že policie a vyšetřovatelé vynaložili miliony dolarů, aby vytvořili případ, jenž nikdy neměl opodstatnění.


22. prosince 1993 vydal Michael Jackson prohlášení, které bylo odvysíláno v přímém přenosu televizními stanicemi přímo z Neverlandu.

 
„Dobrý den,

daří se mi dobře a jsem silný. Jak asi víte, po skončení svého turné jsem zůstal mimo území Spojených států, abych postoupil odvykací kúru pro závislost na prášcích proti bolesti. Tyto léky mi byly původně předepsány, aby utišili příšerné bolesti hlavy, kterými jsem trpěl po plastických operacích.

V poslední době o mne koluje několik odporných prohlášení ohledně mého údajného nevhodného chování. Všechna těchto obvinění jsou naprosto falešná. Já jen zopakuji, co jsem říkal na úplném začátku a to, že doufám v rychlý konec tohoto příšerného, příšerného zážitku, kterému jsem byl vystaven.

Nebudu v tomto prohlášení reagovat na všechna falešná obvinění, protože moji právníci mi poradili, že toto byl nebyl nejšťastnější způsob, jak to udělat. Řeknu jen, že jsem velmi pobouřen způsobem, jakým celou situaci využívají neuvěřitelná, příšerná média. Využijí každou příležitost, aby rozpitvali a zmanipulovali tato obvinění, a dosáhly tak svých vlastní cílů. Já vás žádám, abyste vyčkali a vyslechli si pravdu, než mne za něco odsoudíte. Nedívejte se na mne jako na nějakého kriminálníka, protože jsem nevinný.

Tento týden jsem byl donucen podrobit se naprosto nelidskému a ponižujícímu vyšetřování ze strany policejního oddělení Santa Barbary a Los Angeles. Přišli s povolením, které jim dovolovalo podívat se a nafotit si jakékoliv části mého těla včetně mého penisu, zadku a stehen. Údajně hledali jakékoliv skvrny na mé pokožce způsobené kožní nemocí vitiligo, o které jsem již předtím mluvil.

Jejich povolení mi také nařizovalo, že musím spolupracovat s jejich doktory, kteří měli určit, jestli skutečně trpím vitiligem nebo jakoukoliv jinou kožní chorobou. Dále tam stálo, že nemám právo odmítnout tato vyšetření a kdybych se o cokoliv pokusil, bude to považováno za známku mé viny.

Bylo to  nejvíce ponižující utrpení mého života, jedno z těch, které bych nepřál nikomu. A i po podstoupení takového ponížení byly zúčastněné strany stále nespokojeny a dožadovali se dalších fotografií. Byla to noční můra, příšerná noční můra, ale jestli tohle musím podstoupit, abych dokázal svou nevinu, budiž.

Po celý svůj život jsem se jen snažil pomáhat tisícům a tisícům dětí žít šťastné životy. Vyhrknou mi slzy, kdykoliv vidím nějaké dítě, které trpí.

Jsem nevinný, a jestli jsem skutečně něco provedl, bylo to pro dávání všeho, co můžu dát, abych pomohl dětem po celém světě. Je to pro to, že miluju děti všech věků a ras, je to pro to, že mi přináší čirou radost vidět jejich nevinné a rozzářené obličeje. Je to pro to, že skrz ně můžu prožít dětství, které jsem nikdy neměl. Jestli jsem vinný z čekohokoliv, je to pro, že věřím v to, co stojí v Bibli: „Pusťte si k sobě maličké, jen pro ty je království  nebeské.“ V žádném případě si o sobě nemyslím, že jsem Pán Bůh, já se jen snažím mít boží srdce.

Nikdy jsem nic neprovedl a vím, že všechna tato příšerná obvinění se prokáží být falešná. Ještě jednou děkuji všem přátelům a fanouškům za jejich podporu. Doufám, že to spolu dotáhneme do konce. Mám vás moc rád. Bůh vám žehnej. Miluju vás. Nashledanou.“

(27. ledna 1994 oznámila agentura Reuters, že fotky Jacksonových genitálií nesedí s chlapcovým popisem. Této zprávě ovšem média nevěnovala žádnou pozornost.)

Osnova encyklopedie

Zajímavosti

Proč byla Michaelova kůže teď tak světlá?
Za jeho barvu kůže může nemoc zvaná Vitiligo. Na těchto stránkách najdete i samostatnou sekci věnovanou tomuto problému.

Co možná nevíte:
Na svatbě Elizabeth Taylor v Neverladu Michael osobně vykázal paparazziho, který skočil padákem přímo doprostřed fontánky v Neverlandu.

Co možná nevíte:
Hudba z písně Bad byla použita v německé reklamě na prací prášek "Weisser Riese" (90. léta)

Co možná nevíte:
Herec z filmu Sám doma, Macaulay Culkin, je kmotr Michaelova prvního dítěte, Prince.

Byl MJ opravdu přísný vegetarián?
MJ byl přísný vegetarián dokud nezačal mít problémy se zdravím a byla mu doktorem doporučeno jíst ryby a kuře. Jedl tedy ryby a drůbež.

© 2011 Michaeljacksonweb.cz, Michaeljacksonweb.sk
všechna práva vyhrazena | Redakce webu
Kopírování textu z tohoto webu je bez souhlasu autora vysloveně zakázáno.

Naše projekty: encyklopedie Simpsonovi | Kyanid a Štěstí | Trololol.cz Meme komiksy | seriál The Simpsons | seriál Simpsonovi | Jacksonpedie.cz | Jacksonpedia.sk | Kingofpop.cz | Kingofpop.sk
Obrázkové vtipy a meme komiksy na Trololol.cz
Naprogramoval: Pavel Hodoval, návrh a design webu: David Marák
Doporučujeme: Magaziny.cz

Michael Jackson web - největší komunitní web o Michaelovi Jacksonovi v ČR a na Slovensku. Novinky, Fotky, informace v encyklopedii, k tomu texty písní a mnoho dalšího!